Zelení: Dana Kuchtová proti Martinu Bursíkovi

25. červenec 2008

"Veřejnost nemá jasno, kdo nese za vedení strany odpovědnost. Voliče takové chování politického subjektu právem odpuzuje," píše se mimo jiné v dopise, který členům Strany zelených nedávno poslal předseda Martin Bursík. Svá slova by nyní mohl podložit výsledky výzkumu veřejného mínění. Podle něj by nyní část voličů volila jinak než v červnu roku 2006. Týká se to sice všech stran, které se dostaly do sněmovny, zelení ale v pomyslném žebříčku obsadili první místo. Konkrétně 39% jejich voličů by nyní odevzdalo svůj hlas někomu jinému.

Z části to může být dáno tím, že zelení k sobě přitáhli lidi, kteří si rádi vybírají ze středu politického spektra, ale k takovéto straně mívají většinou vlažný vztah. Ten ještě více mohou rozvolnit různé vnitrostranické šarvátky a zcela odlišné postoje, které prezentují na veřejnosti předseda zelených Martin Bursík a místopředsedkyně Dana Kuchtová. Jejich spor se promítá i do skutečnosti, že něco jiného prosazuje republiková rada a něco jiného předsednictvo strany. Vyznat se v tom, které stanovisko je to správné, je momentálně téměř nemožné. To může být důvodem odlivu i těch voličů, kteří hodlali zelené podporovat dlouhodobě.

Není proto náhodou, že podle průzkumů veřejného mínění oscilují volební preference zelených kolem pěti procent, tedy kolem hranice nutné pro vstup do sněmovny. Pokud nemá být jejich účinkování v první politické lize pouhou epizodou, mají zelení nejvyšší čas začít něco s pověstí rozhádané strany dělat. Jejich šéf se domnívá, že nejlepší bude přímý střet na sjezdu. Jeho zářijový termín by už nemělo nic zhatit. Bursíkovi odpůrci totiž v těchto dnech utrpěli první dílčí prohru. Stranická revizní komise zamítla jejich stížnost a potvrdila, že sjezd byl svolán v souladu se stanovami.

V této souvislosti je paradoxní, že právě lidé kolem Dany Kuchtové si před několika měsíci pohrávali s myšlenkou svolat mimořádný sjezd. Navíc Martin Bursík opakovaně čelil výzvám k demisi a jednou republiková rada dokonce hlasovala o jeho důvěře. Je svým způsobem příznačné, že to byl právě předseda strany, kdo ještě před několika týdny konání mimořádného sjezdu odmítal. Nyní se role obrátily. Až na začátku září se však ukáže zda definitivně. Bursík totiž plánuje na sjezdu své oponenty doslova převálcovat. Měla by mu k tomu pomoci změna stanov. Ta by měla výrazně posílit pravomoci předsedy a zabránit tomu, aby měla hlavní slovo republiková rada. Když se k tomu přidá Bursíkův požadavek na obměnu předsednictva, ve kterém by byli pouze lidé podle jeho výběru, získal by tím prakticky neomezenou moc.

Obraz jednoty strany směrem k veřejnosti by to sice kosmeticky vylepšilo, otázkou však zůstává, zda by jí to výrazně pomohlo. Jednak každý stranický šéf by měl mít kvalitní vnitrostranickou oponenturu. Jednak zelení jsou specifickým politickým subjektem, který rád uplatňuje prvky přímé demokracie a který si zrovna na autokratický styl řízení nepotrpí. Je tudíž docela možné, že případné Bursíkovo drtivé vítězství by mohlo znamenat rozpad zelených na dvě části. Navíc nikde není dopředu zaručeno, že současný šéf strany na sjezdu prosadí vše, co navrhne. Nelze tudíž vyloučit, že lidé typu Kuchtové nebo Stropnického si zachovají určitý vliv a své odlišné názory budou i nadále veřejně a hodně slyšitelně prezentovat.

Nejenom z tohoto úhlu pohledu nečeká zelené zrovna jednoduché období. Musí se například vypořádat se stanoviskem k vybudování radaru, nebo se musí nějak postavit k energetické koncepci této země a v neposlední řadě potřebuje strana uspět v podzimních krajských a senátních volbách. Takže z tohoto úhlu pohledu by zelení měli věnovat energii spíše diskusím o těchto zásadních problémech, než vzájemným půtkám. Přitom jako rozhádaný spolek byli zelení vnímáni většinou voličů v době, kdy se opakovaně do sněmovny nedostali. Brána do první politické ligy tak pro ně zůstávala zavřena a nebýt Martina Bursíka, šlo by patrně o setrvalý stav. Až Bursíkovi se podařilo stranu sjednotit a upnout síly na témata, která mohla oslovit voliče a získat potřebné hlasy. Nyní se však paradoxně dostává do situace, ve které byli jeho předchůdci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Hartman
Spustit audio