Vápencová kašna musí přímo zvonit, vědí kameníci z ostrova Brač
Přes 100 let vychovává kamenická škola na ostrově Brač jedny z nejlepších kameníků. Aby taky ne – jsou totiž přímo u zdroje. Právě v této oblasti se těží bračský vápenec, který je jedním z nejznámějších na světě. Díky němu vzniklo a také se zachovalo mnoho památek, například Diokleciánův palác ve Splitu nebo Bílý dům ve Spojených státech.
České umělecké střední školy často bojují s nezájmem uchazečů, a tedy o přežití. V Chorvatsku je však jedna, která se stále rozšiřuje. Je totiž jedinečná a věhlasná nejen na Jadranu – kamenická škola na ostrově Brač, hned vedle kamenolomu známého bračského vápence.
V prvním ročníku se žáci učí udělat perfektně rovnou stranu kamene, poté kvádr, jednoduché křivky a následně ornamenty, což vysvětluje i učitel Denis Nižeti. „Dělám to správně. Kusy létají jen na vás, ale ne na mě. Proto ani nepotřebuji brýle,“ komentuje svou činnost, když vidí, jak studenti couvají.
Hned přidá na intenzitě a od kladiva začínají létat jiskry. Přitom však nepřestává mluvit. „Záleží, kolik potřebujete odstranit hrubé hmoty,“ vysvětluje žákům.
Z bračského kamene je Bílý dům i hotel Panorama
Jenže kameník musí mít jemné ruce. Profesor bere do ruky zubaté kladivo a začíná vzniklé ploše dávat strukturu. Všichni najednou žasnou, jak zvládne kladivem vytvořit vázu, kašnu nebo ornament.
Proto se Brač může chlubit mnohými stavbami, které zdobí věhlasný mramor. Z bračského kamene je vystavěn splitský Diokleciánův palác i raně křesťanské baziliky. Není divu, že po něm byla poptávka všude ve světě.
Z bračského kamene jsou katedrály v Šibeniku a Trogiru, téměř všechny veřejné budovy ve Splitu, parlament ve Vídni a Budapešti, částečně také Bílý dům ve Washingtonu, státní budovy v Bělehradě, hotely na černohorském pobřeží a také hotel Panorama v Praze.
Čas? Pro kamenáře nehraje velkou roli
Jak bračský kámen a dokonalost tvaru poznat? Podle zvuku! Například kašna musí doslova zvonit. Podle zvuku poznáte zdraví materiálu i tvaru. „Tři strany jsou hotové. Žáci potřebují ještě jeden roh,“ popisuje učitel opřený o budoucí zdobnou hlavu antického sloupu.
Nespěchá se tu. Už proto, že tu mají jedině tradiční nástroje, které se používaly v minulosti. Zásuvku jako by nebylo v dílně ani třeba. „Piket – to je hrubé kladivo určené i pro jemné práce,“ ukazuje Denis Nižeti. „Tady máme zubatku a martelinu,“ předvádí.
Společnost Jadrankamen, která v Pičiščích na Brači těží, je však v konkurzu. „Co na tom,“ krčí rameny pedagog. „Kámen ani jeho tradici nám nikdo nevezme,“ tvrdí.