Kvůli vážným nehodám cyklisty nepustí všude
Prakticky každý druhý den policisté šetří srážku chodce s cyklistou. A co je horší, letos už dva chodci po takovém střetu zemřeli. Naposledy minulý čtvrtek v Brně. Většinou je vina právě na cyklistovi a tak jim některé radnice už začaly zakazovat vjezd, protože jejich soužití s chodci je stále složitější.
Potvrdila to i nedávná diskuse na facebooku Zelené vlny, kde zněla především kritika na adresu cyklistů. „Za poslední týden mě na chodníku málem dvakrát srazil cyklista a včera navíc ještě týpek na koloběžce. Já se na kole snažím vyhýbat chodníkům, jak jen to jde, ale občas to prostě nejde. Většina cyklistů nerespektuje naprosto nic. Jednosměrky, zákazy vjezdu, chodníky, parky. Chovají se, jakoby svět patřil jen jim.“
Tolik z naší facobookové diskuse mezi chodci a cyklisty. Ty ještě před deseti, patnácti lety jezdili po ulicích jen minimálně, teď je to pro mnohé lidi běžný prostředek, jak se dostat do práce a i v tom vidí národní cyklistický koordinátor Jaroslav Martínek problém soužití cyklistů a chodců. „To není agresivita lidí, kteří použijí kolo. Agresivita ve společnosti a cyklistická doprava začíná být víc vnímána a lidé jsou možná zaskočení. A to, co předtím možná neviděli, teď najednou vidí jako problém,“ upozorňuje Jaroslav Martínek.
Který je potřeba řešit, a tak v Praze nebo v Pardubicích už cyklisté do některých míst vjet nesmí. Například z parku na Kampě je podle Veroniky Blažkové z Městského úřadu Prahy 1 vykázaly před měsícem desítky stížností občanů. „Chodci nebo i maminky s kočárky si stěžovali, že se tam někdy i střetli a hrozilo nebezpečí, že někomu ublíží na zdraví.“
Zákaz vjezdu kvůli nehodám
Od minulého týdne cyklisté neprojedou ani podchodem v pardubické ulici Na Spravedlnosti. A to přesto, že teprve před šesti lety se jim podchod otevřel. Při současné frekvenci chodců a cyklistů už to ale podle Vladimíra Bakajsy z pardubického magistrátu není bezpečné. „Tolerance cyklistů je čím dál tím horší, docházelo ke střetům cyklisty a chodce, ale hlavně docházelo ke střetu se zraněním dvou cyklistů. Tak jsme zakázali cyklistům vjezd do tohoto podchodu.“
Rozdíl je ovšem v tom, že v Pardubicích existuje alternativní, byť o něco delší cesta po cyklostezce, zatímco v Praze jet na kole po souběžné ulici Újezd, plné aut a tramvají, chce hodně odvahy. „Všechna města mají ten problém, že musí pracovat s veřejným prostorem. A jestli skutečně kolo může být určitým řešením pro dopravu, tak tam lidi nějak musíme poskládat,“ potvrzuje Jaroslav Martínek.
Což třeba právě v případě našeho hlavního města není jednoduché. Historické centrum není podle Blažkové cyklistům příliš nakloněno. „U národního divadla cyklisté chtějí cyklostezku. Bohužel Praha 1 není koncipována tak, abychom měli všude možnost postavit cesty pouze pro cyklisty. Tam buď můžeme udělat můstek, který by stál několik desítek, možná set miliónů anebo zbourat národní divadlo.“ Cyklistů a chodců je ulicích stále víc a je jasné, že vedle technických řešení, musí fungovat i vzájemná tolerance.
