Rozhodčí Bill McCreary patří mezi nové členy Síně slávy NHL
Členem Síně slávy v Torontu se v těchto dnech stal muž, který by mohl jít příkladem českým hokejovým rozhodčím, jenž často hledají cestu k hráčům velmi složitě. Skvělý sudí Bill McCreary převzal spolu s dalšími prsten pro nového člena Hockey Hall of Fame.
McCreary toho v kariéře zažil opravdu víc než dost. Pískal patnáct finálových sérií Stanley Cupu i klíčové zápasy na OH v Naganu, kde řídil Čechům čtvrtfinále, semifinále i finále, v němž „jeho" Kanada po nájezdech prohrála a ztratila naději na zlato. Svou výjimečnou pozici si uvědomoval.
„Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se všemi těmito hráči mohl být na ledě, být součástí jejich nejslavnějších zápasů a zblízka vidět jejich nejlepší momenty. Teď tu stojím s nimi v Síni slávy, je to pro mě čest a zároveň cítím obrovskou pokoru,“ řekl Českému rozhlasu McCreary
Být v Síni slávy NHL je pro mě čest, říká její nový člen a slavný rozhodčí Bill McCreary
I když byl na ledě nekompromisní, dokázal si k hráčům najít cestu. A jeho krédo - co dělat a jaký být, aby z vás vyrostl dobrý hokejový rozhodčí - by se mělo tesat do kamene a k tomu kameni pak vodit po různých seminářích jeho následníky s píšťalkou na bruslích.
„Musíte se hlavně učit komunikovat. Musíte se učit komunikovat s trenéry, mluvit s hráči. To oni respektují víc, než když vylučujete jako zběsilý. Leckdy situaci uklidní víc domluva než trest, leckdy tím můžete situaci na ledě zachránit a pomoci zápasu víc, než úzkostlivostí. Mnohokrát to asi pomohlo k tomu, aby třeba nervozita na ledě nepřerostla v něco víc. Stačilo opravdu jen komunikovat,“ podotýká.
V Torontu začalo uvádění nových členů do Síně slávy. Hašek se dočkal ovací vyprodaných tribun
Číst článek
Hokej byl pro McCrearyho jeho životem.
„Všichni lidé, se kterými jsem pracoval, byli úžasní, vznikla řada přátelství. Ale po třech desítkách let na bruslích se mnohé změnilo. Teď jsem třeba už dědečkem, a i když bych znovu chtěl být součástí předzápasového warm-upu i samotných utkání, tak vím, že to nejde. Už jsem moc starý a moc pomalý,“ vyprávěl McCreary s trochou nostalgie, ale zároveň s úsměvem na tváři.
Tenhle muž bude hokejovému světu chybět.
