Manželky politických vězňů často trpěly stejně jako jejich muži, říká spisovatel Vejražka

I když je symbolem ženských obětí komunismu, rozhodně nebyla jedinou ženou, kterou tehdejší režim perzekuoval.

„Byla to jediná žena, která byla popravena,“ uvedl v Ranním Plusu autor knihy Nezhojené rány národa Lubomír Vejražka.

Mnoho dalších žen bylo v komunistických kriminálech, ale na jednu oblast se úplně zapomnělo, tvrdí historik. „A to byly manželky muklů, tedy politických vězňů.“

Jednalo se o tři tisíce žen, které sice byly v jiné situaci než jejich manželé, ale jejich život byl neméně obtížný.

„Zatímco muklové prožili fyzické utrpení, tak ženy sice fyzicky netrpěly, ale byly vystaveny dlouhodobému a velmi brutálnímu tlaku komunistů,“ vysvětlil Vejražka.

Podle něj se jejich utrpení promítalo hlavně na vnitřní úrovni. „Navenek žádné velké drama, spíš běžný, ale velmi tvrdý život. I proto, když se řekne pojem oběť komunismu, všechny napadne mukl, nikoli jeho manželka.“

„Když jsem se při psaní knihy tématu věnoval, tak jsem šel po historii emocí, historii duševních prožitků,“popsal záměr své knihy autor.

Kromě těžké materiální situace a neustálého přísného dohledu Státní bezpečnosti se ženy politických vězňů musely srovnat i s tlakem okolí.

Ten byl velmi proměnlivý, někdy se členové rodiny obrátili proti zatčenému i jeho manželce, někdy docházelo k rozvodům, aby byly ochráněny děti a podobně, připomněl historik.

„Byly skutečné příklady, kdy se žena dostala pod tak velký tlak komunistů nejen v práci, ale i v bydlišti, a proti své vůli se rozvedla, což jí často vyčítal nejen její vězněný manžel, ale i příbuzní, takže potom tyto ženy prožívaly velmi těžké stavy,“ připomenul další formu utrpení žen Lubomír Vejražka.