Nejzářivější supernova v historii

Supernova ASASSN-15lh (nazvaná podle zkratky vyhledávacího programu All Sky Automated Survey for SuperNovae (ASAS-SN)) se nachází v galaxii, vzdálené od nás 3.8 miliardy světelných let. Na Zemi ji vidíme v oblasti souhvězdí Indus. Astronomové ji poprvé pozorovali v červnu roku 2015. Zatím není jisté, co tuto obrovskou explozi způsobilo.

Exploze uvolnila celkem desetkrát více energie, než naše Slunce vyzáří za celých 10 miliard let své existence. Pokud by se tato supernova nacházela ve vzdálenosti deset tisíc světelných let, měla by zhruba stejnou zářivost jako dorůstající Měsíc. Pokud by se nacházela ve vzdálenosti hvězdy Sírius, tedy necelých devíti světelných let, zářila by zhruba stejně silně jako naše Slunce. A pokud by se nacházela vzdálenosti Pluta, všechny planety naší sluneční soustavy by se vypařily, včetně Země.

Tato supernova patří k takzvaným superzářivým supernovám neboli hypernovám, které jsou zhruba stokrát zářivější než běžné supernovy. Supernova ASASSN-15lh je však navíc natolik zářivá, že už se blíží samotným teoretickým fyzikálním limitům pro jakékoliv myslitelné hvězdné exploze. Její zářivost byla zhruba 2krát větší než u předchozí držitelky rekordu v této oblasti.

Nejdříve tato hvězda nevypadala jako nic zvláštního, avšak poté, co astronomové pořídili pomocí dvou a půl metrového du Pontova dalekohledu v Chile a desetimetrového velkého teleskopu v Jižní Africe její spektrum, zjistili, že se jedná o něco velmi neobvyklého. Z jejího spektra mj. astronomové pomocí rudého posuvu spektrálních čar zjistili, že se supernova nachází velmi daleko a tudíž musí být neobvykle zářivá.

Čtěte také

Podle analýzy spektra se supernova ukázala také jako výjimečně horká a neobvykle chudá na vodík. Navíc se nachází na rozdíl od ostatních hypernov v poměrně velké a dosti zářivé galaxii.

Podle amerického astrofyzika Todda Thompsona může být tato vysokoenergetická exploze spojená s takzvaným magnetarem, což je velmi husté a velmi rychle rotující magnetické a zkolabované jádro bývalé obří hvězdy, vlastně magnetická neutronová hvězda o průměru pouhých 20 kilometrů. Podle teoretického modelu by v tomto případě musel magnetar rotovat tisíckrát za sekundu, přičemž při jeho zpomalení by vznikl tak zvaný magnetický vítr, spojený s mocným výtryskem hmoty a uvolněním obrovského množství zářivé energie. Je možné, že ještě zářivější supernova už ani nemůže po fyzikální stránce existovat.

V tomto případě by podobné extrémní supernovy mohly sloužit jako nové vesmírné majáky pro měření vzdálenosti ve vesmíru. Tento jev by navíc měl být poměrně častý, pokud je způsoben magnetarem. V rámci viditelného vesmíru bychom pak měli podobně silné výbuchy supernov registrovat průměrně jednou za 10 minut.

Možná však jde jen o “obyčejné” výbuchy supermasivních hvězd, kterých je ve vesmíru málo, a potom by byly podobné výbuchy hypernov naopak velmi řídké.

Zdroje: Phys.Org, Scientific American, Popular Science, Science News, Science Magazine 1, Science Magazine 2