Bezpečnostní systémy nejsou samospasitelné
Když kupujete nové auto, prodejce si nenechá ujít příležitost zdůraznit, že je vybaveno systémem ABS, ESP, MSR nebo třeba HBA, a vy raději přikyvujete, abyste nedali najevo, že vlastně nevíte, o čem mluví. Mohl by vám však také říct, že auto umí samo parkovat, svítit za roh, hlídat jízdní pruhy i bezpečnou vzdálenost. Pod tím byste si určitě něco představili. Vůz tedy koupíte, spokojeně odjíždíte domů a věříte všemu, co vám prodejce řekl. Pročíst si několikasetstránkový návod je zbytečné, říkáte si, ale to je velká chyba.
Všechny systémy se sice testují na nejpravděpodobnějších situacích, do kterých se řidič na silnici může dostat, ale všechno se nasimulovat nedá. Silniční provoz je zkrátka nevyzpytatelný a bezpečnostní systémy v autě jsou prostě jen naprogramovaná technika.
„Nemůžeme počítat s tím, že systém bude chytřejší než my. Dělal ho člověk. Program se samozřejmě do určité míry testuje v závislosti na potřebě bezpečnosti, ale čím více se testuje, tím dražší to pochopitelně bude. Nelze počítat s tím, že by všechny systémy fungovaly za všech okolností zcela správně,“ vysvětluje Václav Jirovský mladší z fakulty dopravní ČVUT.
Výrobci aut to samozřejmě vědí a ani se tím netají. Naopak do návodu přesně napíšou, kdy a za jakých podmínek určitý systém funguje. Jenže několikasetstránkový manuál čte jen málokdo.
„Je to v podstatě alibismus všech výrobců, protože údaje uvedené v návodu k použití berou tak, že je uživatel zná. Ve chvíli, kdy něco nebude fungovat podle jeho představ, sdělí mu, že to je uvedeno v návodu k použití, takže to není naše chyba.“ Kdo si návod přečte, nepřekvapí ho, že třeba vyhřívání zrcátek funguje jen do 20 °C nebo parkování bez zásahu řidiče či detekce chodců od či do určité rychlosti.
Na prvním místě je však vždycky člověk, ať je auto vybaveno jakkoli. „Nerad bych křivdil výrobcům, ale zkušenosti jsou takové, že technika ne vždy funguje stoprocentně, obzvlášť v případě systému na detekci pohybu chodců. Obecně se dá říct, že tyto systémy člověku pomáhají a ochraňují ho, ale na prvním místě je vždy člověk,“ říká Stanislav Procházka, instruktor bezpečné jízdy Polygonu Most.
Mnohé systémy, byť vypadají, že reagují na aktuální stav, vycházejí z předem daných norem, což je třeba případ systémů, které hlídají slepý úhel. Vůbec nejdůležitější je však detekce. „Spolehlivost konkrétního systému spočívá v možnosti detekce aktuální situace. Pokud například parkovací systém špatně změří prázdné místo, ale bude si myslet, že se tam vejde, bude se tam snažit zaparkovat, i když potom dojde ke kolizi,“ dodává Václav Jirovský.
Většina systémů zmíněnou detekci celkem logicky dělá prostřednictvím pneumatik. Proto je velmi důležité, aby na autě byla výrobci určená a dobře nahuštěná kola, jinak elektronika vyhodnotí danou situaci jinak. Špatný tlak v pneu výrazně ovlivňuje například jeden z nejrozšířenějších systémů, systém stabilizace.
„Pokud je pneumatika jinak nahuštěná, jinak se také deformuje. Brzdná síla aplikovaná na jednotlivá kola počítá s tím, že kolo je správně nahuštěné, takže změní směrovou odchylku u pneumatiky tak, aby došlo ke stabilizaci stavu. Pokud však není všechno tak, jak systém předpokládá, můžeme mít auto naplněné systémy až po střechu, ale stav bude neustále nestabilní,“ uzavírá Václav Jirovský.
Možná je dobré si jednou místo sledování televize přečíst návod k autu.
