Nejúčinější ochrana proti invazním druhům rostlin a zvířat? Informovanost!

„Druhy, které jsou u nás nepůvodní, se dostaly sem buďto úmyslně nebo neúmyslně, a nyní tady přežívají tak dobře, že se nekontrolovaně šíří a mohou ohrožovat naše původní druhy,“ objasnil v Magazínu Leonardo přírodovědec Tomáš Görner.

U nás patří mezi nejznámější invazní druhy rostliny například bolševník velkolepý, některé druhy křídlatek, zlatobýlů nebo pajasan žláznatý. Ze zvířat patří mezi typické invazní druhy mýval severní, psík mývalovitý a norek americký.

„Jejich přesný počet ve volné přírodě neznáme. Jediná čísla máme počty odstřelených kusů myslivci. Například u mývalů jsou to stovky, teď se to blíží k tisíci odstřelů za rok,“ dodal přírodovědec.

Mezi další invazivní druhy patří také ondatra pižmová nebo nutrie říční, která ale podle Görnera invazní potenciál příliš silný nevykazuje.

„U bezobratlých živočichů rozeznáváme jako invazní druhy například některé druhy amerických raků jako jsou rak signální, rak pruhovaný a také nově rak mramorový.“

Jak se k nám tyto organismy dostávají? „Cest je několik. Nejsnazší cestou je úmyslné převezení zvířete do nového prostředí, to je případ nutrie. Výskyt mývala má zase kořeny v Německu, kam byl rozšířen ve 30. letech minulého století jako obohacení lovu pro myslivce.“

„Druhy, které sem zavlečeme, nejsou mnohdy schopny přežívat a rozmnožovat se. Část z nich ale je schopna se přizpůsobit, dovedou přežít a vytvořit stabilní populaci. Těmto druhům říkáme, že jsou naturalizované. A z nich se přibližně 10 % procent může zvrhnout v invazní druhy tím, že se začnou nekontrolovaně šířit.“

Existuje nějaká účinná ochrana proti těmto nepůvodním a agresivním druhům? „Ty už rozšířené můžeme jen potlačovat. I kdybychom teď všichni naběhli do lesa, tak vychytat nebo vystřílet mývala by se nám nepovedlo.“

Podle přírodovědce je nejúčinnější ochranou proti invazním druhům informovanost. „Jsme-li schopni identifikovat invazní druh a máme-li zprávy z okolních zemí, kde s ním už bojují, tak jakmile se objeví u nás, můžeme rychle zakročit, ještě než se stačí rozšířit. To je ta nejlepší cesta prevence proti zavlečení.“

„Ideální by bylo dostat do povědomí lidí to, že druh, který doma chovají, nemohou vypustit do volné přírody, protože můžou způsobit, že se časem uchytí a bude se šířit na úkor původních druhů,“ konstatoval Tomáš Görner.