Proč jsou děti těch, kteří prožili hladomor, častěji obézní? Díky mikroRNA, tvrdí izraelský vědec

„DNA obsahuje návod úplně na všechno, co ve svém těle potřebujete,“ uvedl v Magazínu Leonardo genetik Oded Rechavi z Univerzity v Tel-Avivu. Ten zkoumá molekuly RNA, které se sice DNA podobají, ale chovají se úplně jinak.

Podle něj je dobrý příměr knihy s návody na sestavení nábytku z IKEA. „Jenže v každé buňce potřebujete jiný druh RNA, který vám z tohoto katalogu nábytku vytrhne ty stránky, na kterých je návod třeba na židli jen do obývacího pokoje.“

„V jaterních buňkách chcete mít jeden druh molekul RNA, v očních buňkách zase jiný. Každá z těchto molekul obsahuje návod na určité proteiny, které zodpovídají za vše, co má buňka dělat. A co já studuji, je mikroRNA, které reguluje proces mezi DNA a proteiny. A zjistili jsme, že se tyto molekuly dědí mezi generacemi,“ vysvětlil Rechavi.

Zákonitosti dědičnosti, které objevil Gregor Mendel, stále platí, a dobře vysvětluji, jak se dědí mezi generacemi DNA. „Abyste ale porozuměli epigenetice nebo mechanismům dědičnosti, které neprobíhají skrz DNA, musíte pracovat s velmi jednoduchými organismy.“

„Pracujeme s druhy červů hlístic, zvanými háďátko obecné. Jejich genetiku známe výborně, lehce tak spatříme rozdíly mezi genetickými a epigenetickými mechanismy.“

Když už jste to zdědili, může vám to být ku prospěchu

Jde o relativně novou oblast výzkumů. „Malé RNA, které regulují aktivitu genů, byly objeveny v roce 1998. V roce 2009 jsem prokázal, že tyto malé RNA se mohou pohybovat mezi buňkami v lidském těle, ovšem pouze v rámci jedné generace.“

„Teprve teď objevujeme, jak se mohou pohybovat také mezi generacemi... Když vystavíte červy nějaké těžké enviromentální zkoušce, zanechá to na nich stopu, která trvá tři až pět generací. Nebylo jasné, proč tak dlouho. Domnívali jsme se, že molekuly RNA, které rodiče předávají svým potokům, se během dalších generací rozředí, a jsou rozpuštěny do ztracena.“

„Nejslavnějším případem byl tzv. hladová zima v Nizozemsku, kdy za 2. světové války trpěla velká část země hladem kvůli nacistům. Po válce výzkumníci studovali potomstvo lidí postižených hladomorem. Autoři studie zjistili, že ještě dvě generace poté potomci obětí hladomoru trpěli například obezitou. Je možné, že se tím kompenzuje skutečnost, že jejich předkové trpěli hladem.“

Vědci ale mechanismus ředění postupně zamítli. Vše je účinek speciálního zesilovacího proteinu. „Objevili jsme, jak tento mechanismus funguje, takže máme červí mutanty, kde dědičný mechanismus funguje ne 3 až 5 generací, ale mnohem déle.“

„Máme i mutanta, kde se epigenetický efekt dědí stabilně a nezastaví se. Můžeme tyto molekulární hodiny přeřizovat a ovládat dobu, po kterou efekt trvá.“

To teoreticky může být prospěšné k tomu, abychom své potomky připravili na něco, co jsme sami zažili.

„Nevíte předem, co budou vaši potomci potřebovat. To je problém teleologického myšlení: nemůžete vědět, co bude dobré, ale když už jste to zdědili, může vám to být ku prospěchu. A ti, kteří epigenetickou informaci zdědili, budou lépe připraveni,“ shrnul mechismy epigentiky Oded Rechavi.