Chléb a víno. Chutnají po staletí, měnily historii a teď mají vlastní výstavu
Vděčí Rakousko za svoji poválečnou samostatnost jednomu dobrému ročníku Veltlínského zeleného? To je jenom jedna ze zajímavých otázek, nad kterými můžete hloubat na dolnorakouské zemské výstavě. Tradiční akce kousek od českých hranic má letos téma Chléb a víno.
Vlastně to není klasická výstava, ale spíš zážitek. Řada interaktivních exponátů vás rozhodně nenechá v klidu. Vyzkoušíte si třeba, jestli utáhnete pluh na poli, nebo vám počítač najde nejlepší typ chleba podle vašich preferencí.
Pomocí několika tlačítek si u „chlebového detektoru“ můžete navolit, jestli máte rádi světlý, nebo tmavý chléb, jestli šťavnatější, nebo spíš vzdušnější, jestli křupavější, nebo sladší. Pak zmáčknete tlačítko, vyjede vám účtenka a zjistíte, jaký jste chlebový typ.
Na papírku u mě stálo, že přímo zbožňuju celozrnný chleba a že jsem náročný zákazník. No tak že bych ho zbožňoval, to se říct nedá, ale náročný zákazník jsem a čerstvé pečivo si umím vybírat pěkně dlouho. Okamžitě mě napadlo, že musím koupit nějaký dobrý chleba k večeři, to už mě ale průvodce na výstavě táhnul k dalšímu interaktivnímu exponátu.
Chléb: poznat, osahat a ochutnat
„Na začátku jsem jen malé zrnko pšenice. Trochu s tím zahýbu a uvidíme, co se ze mě stane. No vida, skončil jsem jako pivo! To je docela fajn,“ směje se, když názorně předvádí cestu obilného zrna.
Kulička, která symbolizuje právě obilné zrno, postupně propadává deskou pověšenou na zdi. Podle toho, jak s deskou hýbete na tu, či na onu stranu, můžete ovlivnit, jestli se ze zrna stane mouka, nebo třeba pivní slad. Zkrátka celý proces od obilného klasu až po hotovou housku na dvou metrech čtverečních.
Do čerstvě pečeného chleba se na výstavě můžete samozřejmě i zakousnout – bez toho by to nebylo ono. Rozdávají se tu totiž výborné minibochánky.
Na výstavě si můžete osahat desítky různých druhů chleba. Dozvíte se, že pěstování obilí a výroba chleba přinesly lidstvu technický pokrok, ale i zdravotní problémy, protože tělo nebylo zvyklé na novou potravu. Uvidíte taky symbol plýtvání, pětimetrovou hromadu starého chleba, po které už asi nikdy nevyhodíte do popelnice jedinou oschlou kůrku.
Tady před zámkem ve vesnici Asparn se bude péct i čerstvý chléb, pěkně postaru, tak jak se to dělalo před několika tisíci lety. Projdete se i obilným polem, a když vám drobky z chleba uváznou v krku, bude čas přesunout se na druhou část výstavy, tu o víně.
Víno mělo i státnický význam
Jsme v centru vinařského regionu, v městečku Poysdorf kousek pod Mikulovem, a provází mě Gabriela Klesadlová. „Bez vína by západní kultura, filozofie a umění byly mnohem chudší,“ říká.
Víno se zasloužilo i o vznik samostatného Rakouska v roce 1955. Je to sice jenom legenda, ale hezky se vypráví. Celá se točí kolem Veltlínského zeleného, ročník 1954. Jednu z láhví tady mají na ukázku, státnicky trůní v dřevěné bedýnce, vědoma si svého historického významu.
Tohle víno se servírovalo na slavnostním banketu po podpisu státní smlouvy v roce 1955, která zajistila Rakousku odchod okupačních mocností a tak i začátek nové éry. Už před podpisem prý rakouští politici tímhle vínem opíjeli hlavně ruské vyjednavače, aby se státní smlouvou vůbec souhlasili.
Dolnorakouská zemská výstava počítá s tím, že Češi budou tvořit velkou část návštěvníků. V češtině jsou tu i všechny popisky exponátů a prohlídkové materiály. Na závěrečnou degustaci vína už žádný překlad určitě potřeba nebude.
Zobrazit místa konání výstavy Chléb a víno na větší mapě
