Chtěli zasypat rameno řeky a připojit Sokolský ostrov k městu. Budějovičtí patrioti to nedopustili

Jak ukazují staré mapy a plány, které se dochovaly ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích, Sokolský ostrov se během staletí měnil. „Můžeme říct, že se zvětšoval a zmenšoval. Většinou to bylo dílo přírody, měnil se, jak si ho upravovala řeka. Dokonce není jisté, jestli ve 13. století, kdy bylo město zakládáno, už byl ostrovem,“ říká ředitel archivu Daniel Kovář.

Ostrov od středověku patřil dominikánům. Ti ho využívali jako hospodářskou louku a měli zde seník. V 16. a 17. století tu byla střelnice budějovických ostrostřelců a za třicetileté války na ostrově vyrostly dva velké pevnostní prvky, takzvané raveliny, které chránily město před útokem od řeky.

Když se po zrušení dominikánského kláštera dražil majetek, ostrov koupila rodina Schnarcherova. „Tím se ostrov přejmenoval z Dominikánského na Schnarcherův a rodina si tam opět postavila velký seník. To byla jediná trvalá stavba do konce 19. století. Teprve pak ostrov kupuje Sokol a vznikají tam sportoviště, která známe dodnes,“ dodává Daniel Kovář.

Báli se spekulací s pozemky a prorážení ulic v hradbách

Krátce před první světovou válkou se zrodil nápad na zasypání toho, co dnes nazýváme slepým ramenem. „To byl původně hlavní tok Vltavy a od počátku 20. století vzniklo několik projektů na regulaci řeky. Naplánovalo se přeložení hlavního koryta na druhou, západní, stranu ostrova,“ připomíná ředitel archivu.

Ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích Daniel Kovář se starou mapou, která zachycuje i ostrov a řeky před regulací|foto: Zdeněk Zajíček

Jednou z možností bylo původní koryto v těsné blízkosti města zasypat. Tím by ostrov vlastně přestal být ostrovem a spojil by se přímo s městem, hradbami a klášterem. Velmi vážně se o tom uvažovalo v letech 1914 a 1915.

Proti však byli budějovičtí patrioti. „Báli se, že pak ostrov bude zastavěn, že se stane předmětem spekulací se stavebními parcelami a že na něm vznikne několik ulic,“ vysvětluje Daniel Kovář.

To by mělo další důsledek. „Obyvatelé toho zastavěného ostrova by tlačili na to, aby měli přímé komunikační spojení s náměstím, takže by se postupně prorážely ulice v hradbách. Těžko by odolala například Solná brána, další ulice směrem na ostrov by asi vznikla u kláštera. To bylo nebezpečí, kterého se patrioti báli,“ dodává Daniel Kovář.

Obyvatelé Budějovic se v tomto případě semkli proti úřadům a dosáhli toho, že ostrov zůstal ostrovem. „Vysušení říčního koryta a propojení ostrova s pevninou je zajímavé i z dobového kontextu. Evropa krvácela v zákopech první světové války a tady se celkem poeticky bojovalo o kus staré řeky,“ uzavírá ředitel archivu.