Václav Kopta: Ztratil jsem existenční strach
Je hercem, muzikantem a textařem. Tvrdí, že textařina je řemeslo a je smířený s tím, že nedosáhne kvalit svého otce Pavla Kopty. Tvrdí, že s ním nesoutěží.
„Stín mého táty nepřekonám. Nesoutěžím a jsem smířený s tím, že nedosáhnu té poctivosti, se kterou to dělal. Nedeprimuje mě to a s velkou pokorou na něj vzpomínám.“
Ujišťuje, že úplně stačí, když člověk ovládne řemeslo. „Je to na úkor profese, ale vyskytnou se lidé, kteří vládnou víc marketingem, než talentem. Významy sdělení tím ztrácí na síle. Nechci působit jako staromilec, ale sleduju to a nemám z toho radost. Textařina upadá.“ Václav Kopta přiznává, že teď se mu písňové texty píší snadno. Má to svůj důvod. „Ztratil jsem existenční strach. Teď si můžu víc vybírat, protože mě živí herectví. Mám to privilegium, že je to radost. A když se vám z textařiny podaří vyeliminovat tu nutnost, tak je to svátek. V tomto stádiu teď jsem.“
Jak se dostal k hudbě a kapele Bluesberry? Jak vzpomíná na své působení v divadle Semafor? Kde tráví dovolenou? Poslechněte si ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.