Aleš Loprais: jeli jsme s obrovským rizikem, ale vyšlo to
Aleš Loprais s tatrou na to hned v první etapě druhé části rallye Dakar šlápl a vyhrál. Celkově je v hodnocení kamiónů se ztrátou pouhé čtvrthodiny druhý. Během včerejšího měřeného úseku dlouhého skoro pět set kilometrů se mu však doslova škvařily pneumatiky a nebylo daleko k tomu, aby kvůli nim skončil v poli poražených.
Téměř přesně po roce se opět setkáváme v Antofagastě a já jsem rád, že ti mohu opět blahopřát k etapovému vítězství.
„Děkuji. V tuto chvíli jsem trochu beze slov, protože etapa byla hodně těžká,“ komentuje Aleš Loprais v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.
Byla to rychlá etapa, zatím s nejdelším měřeným úsekem. Jak ji hodnotíš?
„Měl jsem strach, aby to vydržely pneumatiky, protože jsme jeli několik hodin 150kilometrovou rychlostí. Gumy se potom začaly škvařit a prskalo nám to na přední sklo. Obával jsem se, aby se kvůli tomu neutrhl i tlumič.
Tušil jsem, že jsou všechna čtyři kola před smrtí, ale měli jsme jen dvě náhradní, takže jsme jeli s obrovský rizikem. Přesto jsme však nezpomalili a závodili až do konce. Gumy vysoké tempo naštěstí vydržely, ale kdyby byla etapa ještě o padesát kilometrů delší, asi bychom to nezvládli.“
V Antofagastě musela tvoje tatra jako vítězný kamión opět projít vážením. Proč se to vlastně dělá?
„Je to stejné jako u dostihových koní, kde kůň nemůže být příliš lehký, aby nebyl moc rychlý. Minimální váha kamiónu musí být 8,5 tuny po skončení etapy.“
Zatím se vám daří absolvovat etapy bez jediného defektu. Máte spoustu pneumatik, které po každé etapě přezouváte, takže auto vždycky startuje s novým obutím. Dařilo se to i dnes, přestože byly pneumatiky na hranici životnosti.
„Je to především o hlavě a o jezdeckých schopnostech. Člověk si to sice může říkat, ale musí pro to udělat mnoho. Například dnes jsem všem čtyřem gumám vysílal pozitivní energii, protože v kabině začala převládat lehce pesimistická atmosféra. Tu opravdu nemám rád a vždy proti ní tvrdě bojuji. Naštěstí se mi podařilo náladu trochu vylepšit.
Kluci už chtěli ve speciálu zastavit, ale já jsem jim tvrdil, že to gumy vydrží. Nakonec opravdu vydržely, takže doufám, že večer bude nějaký omluvný kalíšek.“
Dá se poznat z jízdního projevu kamiónu, že jsou gumy už nahraně?
„Dá se to poznat poměrně jednoduše. Auto špatně drží stopu, je neklidné, mnohem víc plave, lehce se přetáčí a také je mnohem hlučnější.“
Proč je defekt v případě kamiónu tak nepříjemný? Kolik ztratíte času při výměně jednoho kola a kolik vlastně jedna pneumatika váží?
„Defekt by nebyl až tak zásadní, kdyby v první pětce kamiónu nebyly tak malé rozdíly. Výměna jednoho kola zabere od 12 do 17 minut podle okolních podmínek. Jedna pneumatika váží 150 kilogramů. Manipulujeme s ní přes kladku, kdy já jsem nahoře na korbě a kluci tlačí zespodu, abychom ji vůbec naložili. Je to velmi vyčerpávající,“ popisuje Aleš Loprais.
