Návštěva obory je způsob, jak se na chvíli stát součástí přírody
Vrcholící lovecká sezóna je asi nejlepší k návštěvě obory. Stejně to cítí i lovci, kteří do obor dojíždějí za loveckou vášní. A tak najít právě v těchto dnech chvilku, kdy člověk může být v oboře sám, jen s jejím správcem a povídat si o tom jak to chodí, je docela zázrak.
Podařilo se. A tak se otevřela brána a člověk nepolíbený mysliveckou vášní směl vstoupit do ráje zvěře, ale i těch, kteří o ni pečují – do raškovské obory Počátka.
Obora zabírá 115 ha lesních ploch a horských luk v Hanušovické vrchovině. Turisté ji možná znají podle rozcestí, které dělí červenou turistickou značku mířící z Hanušovic k Severomoravské chatě. Vzhledem k nadmořské výšce obory, která se pohybuje mezi 600 a 720 metry, se dá považovat za oboru horskou.
Oplocená oblast vznikla kolem jediného stavení široko, daleko, někdejší stejnojmenné hájovny, která byla v 90. letech přestavěna na loveckou chatu. Celý pozemek je obehnán 2,5 metru vysokým plotem s optickou zábranou nad jeho nejvyšším bodem. Díky tomu je zvěř v oboře v bezpečí.
Současnost obory je spojena zejména s chovem jelena evropského a mufloní zvěře. Její správci chovají také daňky, pro ně je však tato obora přece jen už poněkud vysoko, a tak daňci našli svůj útulek ve Velkých Losinách.
Právě v tento čas, kdy skončila jelení říje a ještě nezačala říje u muflonů, je nejlepší doba k lovu v oboře. Ten se řídí přísnými pravidly. Lovecké hosty vždy doprovází někdo z pracovníků obory a lovec smí skolit jen kus, který mu označí.
„Je to proto, aby regulace chovu probíhala podle našich potřeb. Nemůžeme připustit, aby nám lovečtí hosté skolili například nadějné mladé kusy, které budeme potřebovat pro další odchov,“ vysvětluje pravidla nájemce obory Libor Kaláb.
Říká, že v oborách se sice podle zákona smí lovit po celý rok, právě podzim je však i vzhledem k bohatým trofejím považován za ten pravý čas.
Práce v oboře však zdaleka není jen o doprovázení lovců. Naopak, většinu času oborníci stráví péčí o zvěř, která se musí přikrmovat. Svůj čas si vyžádá i pravidelné sečení luk nebo údržba lesů. Prací správce obory je v neposlední řadě i kontrola oplocení.
Samotná zvěř z obory nemá příliš zájem prchnout, ovšem stále častěji se do zaploceného prostoru snaží dostat černí nájemníci – divoká prasata. Ty sem láká zejména krmení, které chystají pro domácí obyvatele myslivci.
„Naštěstí to zatím nepředstavuje větší problém. Černá zvěř nadzvedne oplocení, vnikne do obory a následně zase stejným způsobem zmizí. Kromě této zvěře pak do obory pronikají i jiné, menší druhy, jako například lišky či jezevec.
Nejvyšší bod obory leží na louce nad Křivou Vodou v nadmořské výšce kolem 720 metrů. Je to místo, na kterém by stálo za to, kdyby nebylo součástí obory, vybudovat rozhlednu. Pohled od Orlických hor přes Hanušovickou vrchovinu, masív Králického Sněžníku, jižní hřeben Rychlebských hor po Jeseníky a Hraběšickou vrchovinu je něčím, co není běžně k vidění. A když se kousek od nadšeného milovníka krajiny pase stádo laní, je to téměř dokonalé splynutí s přírodou.
Obora je zařízení sloužící hlavně myslivcům. Svůj řád však musí podřídit přírodě. Jen tak zvěř v oboře prosperuje a lovci zajíždějící sem za zážitky odjíždějí spokojeni. Majitelé a správci obor to vědí, a tak je po celý rok čeká náročná práce. Přesto většinou přiznávají, že by neměnili. Je to totiž celoživotní vášeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
