V lomech na žulu potkáte obří vejce i chlapy, kteří převalí dvoutunový kámen
Jesenicku se odpradávna říkalo „Kraj žuly a mramoru“. Co z toho názvu platí dodnes na Žulovsku, které bývalo centrem zpracování granitu? Lomy zde fungují pořád, pravda je jich mnohem méně než před lety. Jak se ovšem lomaři i kameníci shodují, po letech stagnace zájem o slezskou žulu roste.
Historie jesenického kamenoprůmyslu je datována od roku 1836, kdy vznikají první skutečné manufaktury na zpracování a těžbu kamene, pravdou ovšem je, že kámen se zde těžil a opracovával již ve středověku.
Důkazem nám mohou být kameny použité na stavbách hradů v Frýdberku v Žulové a Kaltenštejna nad Černou Vodou, které pocházejí ze 13. století. Od 17. století se žula využívala na sochařská díla a po celou dobu pak na různé stavební prvky, zárubně dveří, ostění, koryta pro dobytek a další komponenty.
Rozmach těžby kamene
Skutečný rozvoj kamenoprůmyslu však spadá do období druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, kdy na Žulovsko dospěla železnice a kámen se odsud exportoval do celého světa. V dobách největšího rozkvětu bylo v oblasti 160 činných lomů, které, spolu se zpracovatelským průmyslem, zaměstnávaly na 9000 obyvatel kraje. V Žulové fungovala kamenická škola a její absolventi neměli problém nalézt odpovídající práci.
Po II. světové válce došlo k zásadnímu útlumu těžby, která se dostala do rukou státu. Kupodivu kamenoprůmyslu nepomohlo ani odstátnění po roce 1990 a lomy postupně zanikaly. Přesto se podle posledních trendů začíná karta obracet. Zvýšený zájem o využité klasických žulových výrobků, jako jsou dlažební kostky a kamenné obrubníky, stejně jako soklové kameny zvyšuje lomům, které přežily odbyt, a dává možnosti investic do budoucna.
Trend zlepšení situace potvrzuje i Vladislav Mátl, který je vedoucím lomu na pomezí Žulové a Černé Vody. Zdejší lom je spíše menší a orientuje se nejen na těžbu, ale také na výrobu výše zmíněných kamenických produktů. Oproti těm, které by se měly nyní nově otevřít, má však výhodu.
Otevřít dnes nový lom není hračkou
Procedury před stanovením dobývacího prostoru i při samotném otevření lomu jsou totiž tak náročné, že trvají někdy i několik let. Ani po vyřízení všech potřebných papírů nelze ještě hned začít těžit. „Musí se odtěžit stromy a poté provést skrývka zeminy a zvětralého materiálu. To se provádí zčásti bagrem, zčásti pak pomocí trhavin,“ vysvětluje Vladislav Mátl.
Po odkrytí zeminy mohou lomaři v zdejším lomu objevit tzv. dinosauří vejce. Je to Žula na povrchu masívu, která je zvětralá do kulovitých podob připomínajících říční valouny. Teprve pod nimi se pak skrývá krásná jemnozrnná šedočerná slezská žula.
Zatímco při odstranění skrývky se v lomu používají průmyslové trhaviny, co se týče odlamování vlastních bloků žuly, používá se téměř výhradně černý střelný prach. Tím se zajišťuje co nejmenší poškození vylomených bloků. Ty se pak dále dělí na potřebnou velikost a odvážejí dolů do nejnižší části lomu, kde se zpracovávají.
Práce s kamenem je pro pořádné chlapy
Zatímco v lomu pracují hodně těžké stroje, kamenická výroba je z velké části ruční. Dokonce i manipulace se surovými bloky kamene se děje za pomocí páky a síly lidských rukou. „I proto mají lomaři za úkol rozdělit kameny na takovou velikost, aby vážily maximálně tunu,“ vysvětluje vedoucí lomu. Přesto si kameníci umí poradit i s dvoutunovým blokem.
Veškeré dělení se provádí štípáním. Kameníci si sami vybírají vhodný blok podle toho, co z něj budou vyrábět. Následně si jej rozměří a poté na přesná místa vyhloubí pneumatickými dlabačkami otvor. Do něj poté vloží klín a přesnou ranou palicí jej rozlomí. Takto jsou schopni vyrobit z bloku například obrubníky, soklové kameny, ale i sloupky na plot a další výrobky.
Hlavní produkci však tvoří polotovary pro výrobu dlažebních kostek. Ty od kameníků míří ke štípačkám, kde je obsluha rozštípe na potřebnou velikost, roztřídí podle barvy, a tím je celý proces výroby završen.
Při pohledu na kameníky při práci si člověk uvědomuje nejen obrovskou sílu, kterou chlapi mají, ale také jejich zkušenosti a umění číst v kameni, který je tvrdý tak, že dokáže odolat zubu času. Jen opravdu zkušené ruce si s ním umí poradit a z neživého a neforemného balvanu vyrobí něco, co bude ozdobou veřejného prostranství i soukromých domů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
