Daniel Kroupa: Smolensk a Katyň

10. duben 2015
Glosa

Někdy se stává, že pan Dlouhý je vysoké postavy a lidé v tom vidí příležitost použít pobaveně latinské úsloví nomen omen – jméno znamení. Jsou jména, pro která se toto úsloví hodí rovněž, ale z toho, co znamenají, běhá mráz po zádech: Katyň, Smolensk.

Nevím, co přesně znamená v ruštině název vesnice Katyň, ale ve mně by budil pocit hrůzy i kdybych nevěděl, že v její blízkosti byly v rozporu s mezinárodním právem povražděny tisíce polských válečných zajatců. Zde, u Ostaškova, u Starobilsku a na dalších místech zemřelo zhruba dvaadvacet tisíc nevinných lidí kulkou do týlu.

Zločin spáchali příslušníci sovětské tajné policie NKVD na příkaz Stalina. Dokumenty o tom zveřejnila v roce 2010 sama ruská Federální archivní správa na svých stránkách. Je pozoruhodné, že mezi dalšími, kdo jsou na rozkazu podepsáni, a nesou tedy tíhu odpovědnosti, je jméno Kalinin, na jehož počest bylo a je stále pojmenováno významné město. Nechtěl bych v něm žít.

Ani jméno Smolensk nevěstí v naší řeči nic dobrého. Smůla prostě znamená neštěstí. A právě u tohoto města se stala tragická havárie letadla Tu – 154, při které zahynulo 96 lidí. Mezi nimi polský prezident Lech Kaczyński, velitelé polské armády, řada významných a zasloužilých osobností. Letěli uctít oběti Katyňského masakru, ale osud jim to nedopřál.

Je nanejvýš nepravděpodobné, že by tato katastrofa byla někým způsobena záměrně. Jednalo se nejspíš o souhru nepříznivých okolností. Špatné počasí, na věži řízení letového provozu nedostatečně profesionálně připravení pracovníci, piloti letadla vystavení nátlaku, aby přistáli za každých okolností, a cestující, kteří jen těžko chápali, že na palubě letadla má rozhodovat kapitán. Země se přiblížila rychleji, než kdo očekával, a pak už se nedalo nic dělat.

Smutné je, že ani vyšetřování letecké nehody neodpovídalo mezinárodním standardům, což nakonec vedlo k dalšímu zhoršení i tak nepříliš dobrých vztahů mezi Polskem a Ruskem.

Polský pocit hořké nespravedlnosti z nepotrestaných zločinů ruští politici nedokázali rozptýlit ani v dobách, kdy usilovali o přičlenění k západnímu demokratickému světu. Nedokázali to ani ve chvíli smolenské tragédie. Dnes už se o to ani nepokouší, protože Stalin se pro ně stává symbolem ruské velikosti a mluvit o jeho zločinech se nehodí. Může se za těchto okolností polské ostražitosti vůči Rusku někdo divit?

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio