Jan Jandourek: Poslanci a zimní spánek

Pospolitému lidu se to ale nelíbí. Byl jsem svědkem rozhořčeného vystoupení jedné paní v supermarketu, která se k tématu vyjádřila způsobem připomínajícím husitskou ženu. Bylo to velmi pohnuté a měl jsem dojem, že defenestrace je otázkou několika minut. Vzhledem k plnému nákupnímu vozíku ale bylo jasné, že na Hrad a na Malou stranu se prozatím táhnout nebude. Vozová hradba se z nákupních vozíků těžko skládá.

Poslanci jsou jedna z těch zvláštních vrstev lidí, která sama rozhoduje o výši svých příjmů. O tom si pochopitelně všichni ostatní mohou nechat pouze zdát. Je možné to ovšem brát i z druhé strany. Lidé v soukromých firmách berou mnohem větší peníze. Pochopitelně. Ten, kdo pracuje pro soukromou firmu, stojí a padá s tím, jak jeho firma prosperuje. Otázka zní, jak prosperuje náš stát.

Odpověď je celkem jednoduchá. Žádný stát na světě neprosperuje tak, aby bylo možno říci, že jde o úspěšnou firmu. Máme tu klesající porodnost, za to poslanci nemohou, nezaměstnanost, která je vysoká, ale také by mohla být vyšší. Je tu i svoboda projevu, která člověka leda naštve.

Fotografie pospávajících zákonodárců působí navíc hrozně. Jsou zaměstnání, kde se skutečně spát nedá, třeba v rychlovlaku, když jste strojvůdce nebo snad i průvodčí, nebo v houkající sanitce, když je někdo záchranář. Ale stejně tak by se nad sebou mohli zamyslet akademici a novináři. Kolik z nás někdy usnulo na schůzi? Víme vůbec, co to je, pořád schůzovat? Ne, poslanci by měli mít nějaký speciální příplatek za schůzování a mohl by se jmenovat kupříkladu prémie za mučednictví. Jeho výška by se odvíjela od délky projevů.

Nedá se nic dělat, bez těchto lidí to nepůjde. Volíme si je sami a odvoláme si je také sami. Pokud se nám nelíbí, nebudou tam. Můžeme tam jít místo nich. Můžeme si pak zvyšovat platy a občas pospat v lavici, zejména když hledí kamery jinam. No řekněte, takový zimní spánek, to by bylo něco!