Jana Šrámková: Žena píšící

Tak ukazují čerstvé průzkumy. Ostatně snad by je ani nebylo nutné dělat třikrát do měsíce, ono se to tak rychle nemění. Podobná rozhořčenost jako nad počty žen ve vedoucích funkcích a v politice panuje taky v české literatuře, kde je momentálně téma genderu žhavé, a to na několika protilehlých frontách.

Začíná to problematickým termínem ženská literatura. Podotýkám, že neoznačuje cílovou čtenářskou skupinu, tedy nejde o čtení pro ženy, ve smyslu červené knihovny, ale o poetiku, jakou podle mnoha kritiků ženy píší. Oprávněná námitka proti označení zní, že nikdo neví, co přesně znamená. Sestavte obsáhlý korpus textů žen a na základě textové analýzy definujte společné prvky a přes ně pojem ženské psaní. Pak s ním operujte. Jen do něj pochopitelně musíte započítat i muže, kteří kritéria dané poetiky ve své tvorbě naplní, a odečíst ženy, které se mu vymykají. Tolik práce si ale nikdo nedá a bezobsažná nálepka si žije vlastním životem.

Další osidlo připravil prostý numerický fakt, že v mladé české próze ženy přečíslovaly muže. Některým ze starších kritiků se to nezdá a mají potřebu nejen vysvětlit, že všechny píšou stejně, tedy žensky, ale že je to celé i trochu divné, ne? Rozumějme proti přírodě. Co zbývá než přísežně prohlásit, že nás žádní zednáři dopředu netlačí a muže v publikování neomezujeme. Ostatně letos se ženská převaha po několika sezónách myslím nekonala.

Problémy ovšem nekončí. Poslední hitová kauza představuje válečné tažení proti mužskému šovinismu ostrým odmítáním jakékoli kritiky, která se snese na ženu-autorku. Jinými slovy, jakmile napíšete negativní reakci na jakýkoli text vytvořený ženou, nastane pohoršené frkání, že tohle by si o muži v životě napsat nedovolili, že je to podpásové, nefér a motivované záští.

Cítím se trochu nesvá, že poprvé stojím na opačné straně barikády, jenže tomuhle nejsem schopná přitakat. Však se mi taky hned dostalo pokárání, že svou rodovou příslušnost vnímám banálně a povrchně. Ale prý mám ještě šanci se v problematice dovzdělat a rozšířit si horizonty. Co se člověk nedozví od slovenského literárního kritika... Genetická výbava, dvě děti a těhotenství mi na plnohodnotné prožívání genderové příslušnosti evidentně nestačí. Zkusím přitlačit na pilu, třeste se.