Jaroslav Veis: Povaleči a pracanti

Předseda Strany práv občanů Jan Veleba svolává na Pražský hrad demonstraci proti Pražské kavárně. Spolupořadatelem jsou lidé z iniciativy s úderným názvem Souhlasíme s výroky pana prezidenta Miloše Zemana.

Akce nazvaná Národe, probuď se!, na níž by měly podle organizátora dorazit tisíce občanů, se má odehrát na Pražském hradě 7. března, dva roky poté, co Miloš Zeman dosedl do prezidentské pracovny. Národ se má probudit, aby konečně začal bránit svého prezidenta proti útokům hrstky zlolajných, potměšilých a nactiutrhačných osob, jež jsou, jak jinak, z Prahy. Na první pohled je poznáte podle posedání po kavárnách a prázdného tlachání, jež se vždycky stočí na pomlouvání prezidenta. Ti nejotrlejší to pak píšou do novin.

Není náhodou, že národní moudrost tyto lidi odnepaměti označuje za kavárenské povaleče. Dost možná se jim tak říká od chvíle, kdy v roce 1714 otevřel turecký imigrant Deodat první zdejší kavárnu. Každopádně nepamatuji, že bych kdy slyšel o někom říkat, že je kavárenský pracant.

Pracanti totiž v rámci tohoto stereotypu žijí jinde, dál od centra, zkrátka na venkově. Do kaváren nechodí, pana prezidenta si váží a vadí jim znevažování všeho, co řekne. Maximálně zajdou do počestného hostince, dají jedno, dvě, osm piv, proloží to nějakým frťánkem na zdraví pana prezidenta a pak se zase rozejdou k poctivé práci. Žádný souhrnný název jako pražská kavárna nemají, avšak Velebovo Národe probuď se, by mohlo inspirovat!

Leč zpátky do kavárny. Připravovaná akce senátora Veleby je možná jen tak na pokrčení rameny, proč ne. Prezident ji k ničemu nepotřebuje, má dost lidí na to, aby si přítomnost ve veřejném prostoru zařídil sám, jezdí po krajích a pronáší své výroky. Provokuje, protože ho to baví. Jiné lidi jeho provokace zase nebaví a dalším vadí. Nic víc v tom není, to je tajemství i problém kavárny: nesedí, obdivně nenaslouchá, nepřipíjí na zdraví, a co hůř, říká, co si myslí.

Senátor Veleba něco takového patrně považuje za nepatřičné a ohání se venkovem. Je to metoda starší než kavárna: označit nepřítele a pak proti němu sehnat do houfu co nejvíc lidí. Proto je dobré si toho všimnout: politika založená na negaci a vymezování nikdy pozitivní nebude.