Jan Fingerland: Čím Turecko (už zase) potěšilo Rusy a otrávilo Američany

Jan Fingerland: Prodej zbraní Turecku je pro Moskvu velký ekonomický, ale především diplomatický úspěch - Foto: Khalil Baalbaki

Jan Fingerland: Prodej zbraní Turecku je pro Moskvu velký ekonomický, ale především diplomatický úspěchFoto: Khalil Baalbaki

Turecko uzavřelo svůj vojenský obchod desetiletí. A udělalo ho s Ruskem. Na Západě to právem vnímají jako další důležitou křižovatku, v níž Ankara dala přednost Moskvě před Aliancí.

Všechny armády na světě mají rády drahé hračky, totiž ty nejmodernější zbraně a zbraňové systémy, které jsou k dispozici. Turecká armáda se teď dočkala jednoho z nejlepších systémů protiletecké obrany. Potíž je, že tato členská země NATO ho kupuje u Rusů, geopolitických protivníků Aliance. 

S-400 je pokračováním dlouho vyvíjeného systému, který je dnes schopen zároveň sledovat až 80 cílů vzdálených stovky kilometrů, tedy potenciálně i daleko za hranicemi. Dokáže přitom likvidovat drony, rakety i letadla, údajně včetně stíhaček páté generace. 

Turecko mohlo podobnou zbraň pořídit i jinde, zajímalo se o americký, francouzsko-italský a poté i čínský systém, nakonec se rozhodlo pro ten ruský, se všemi nevýhodami a riziky, které to přináší. 

Turecká cesta 

Proč se Turecko rozhodlo pro ruský systém? Není jasné, jestli je motivace prezidenta Erdogana především politická nebo vojenská. Pokud jde o politiku, Turecko zamířilo už před časem k jakési větší samostatnosti, tedy nezávislosti na spojencích v Evropě a Americe. Koupě ruské zbraně je součástí tohoto vyvažování vlivů. 

S-400 nekomunikuje se systémy, které používají spojenci Turecka v NATO - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0,  Sokolrus

Nepochybně je to také trochu ťafka jak Američanům, tak Evropanům. Erdogan se domnívá, že Evropa jej urazila nezájmem o turecké členství v EU, Washington zas prý nedbá o tureckou bezpečnost. Například tím, že Američané nedávno stáhli své střely Patriot z tureckého území, nebo tím, že podporují kurdské jednotky v Sýrii, které Ankara považuje za teroristy.  

Koupě zmíněného ruského systému ovšem vojenskou logiku postrádá. Je určen především pro situace, kdy zemi ohrožují velké letecké útoky a masivní raketové útoky. To však není typ ohrožení, které Turecku hrozí – jeho území spíše budou ohrožovat teroristé zbraněmi krátkého doletu. 

Teoreticky by mohla Ankara S-400 použít proti hrozbě ze strany Íránu, svému skutečnému hlavnímu regionálnímu rivalovi. A ironicky, potenciálně i proti ruské hrozbě, protože oba státy mají v oblasti Černomoří historicky velmi odlišné zájmy. Je ovšem pravděpodobné, že proti zneužití vůči sobě se Rusko nějak technicky pojistilo. 

Není jasné, jestli je motivace prezidenta Erdogana především politická nebo vojenská - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0,  R4BIA.com

Není jasné, jestli je motivace prezidenta Erdogana především politická nebo vojenskáFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, R4BIA.com

S-400 navíc nekomunikuje se systémy, které používají spojenci Turecka v NATO. DO budoucna tedy tyto armády čekají velké problémy při společných cvičeních i operacích. 

Určitou roli mohl hrát turecký zájem o pokročilé technologie a vedlejší ekonomické efekty tohoto obchodu. Rusko se totiž zavázalo, že dodá dva hotové systémy S-400 a další dva budou vyrobeny přímo v Turecku, je tu tedy šance na určitý transfer know-how. 

Cena za dodávku je ovšem gigantická, přesáhne v přepočtu 50 miliard dolarů, a to je na vzdorné gesto proti Západu trochu moc. Rusko, které má samo hospodářské potíže, svému partnerovi slíbilo poskytnout výhodný úvěr. 

Moskva se směje 

Obchod je v každém případě pro Moskvu velký ekonomický, ale především diplomatický úspěch. Turecko se tím zas o výrazný kus odsouvá od svých dosavadních spojenců, jak symbolicky, tak i na čistě operativní úrovni. Je to skoro zázrak, pokud si vzpomeneme, že po sestřelení ruského letadla v syrsko-tureckém pohraničí byly obě země málem ve válce a Rusko potom Turecku doslova šláplo na krk. 

Ruské zařízení předchozí generace S-300 před 20 lety koupili Kypřané - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0,  Russian Ministry of Defence

Ruské zařízení předchozí generace S-300 před 20 lety koupili KypřanéFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Russian Ministry of Defence

Úspěch transakce však není dán jen umem ruských vyjednávačů nebo kvalitou tamních zbraní, ale i zvláštní povahou a představami tureckého prezidenta. Ten, jak se zdá, má o postavení a možnostech Turecka své představy a naplňuje je i za cenu kontroverzních kroků. 

Celá transakce má však i velmi paradoxní dopady. Do členské země NATO se dostane nejmodernější ruská vojenská technologie, přičemž Turecko může kdykoli udělat další geopolitickou piruetu. Ruské zařízení předchozí generace S-300 před 20 lety koupili Kypřané. 

Proti tomu protestovali Turci a tak se místo toho přesunula zařízení do Řecka. Řekové pak umožnili izraelským pilotům, aby si nacvičili útok na íránská jaderná zařízení, pokud by byla chráněná podobným systémem a pokud by k takové operaci došlo. 

Autor:  Jan Fingerland
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace