Syrské příměří bylo od začátku odsouzeno k nezdaru

Podrobnosti o dohodě uzavřené mezi Kerrym a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem nebyly zveřejněny, a i když na pár dní boje poněkud utichly, o opravdovém míru se hovořit nedalo.

Dohoda měla otevřít cestu pro humanitární konvoje, a po nákladních vozech s potravinami a léky se měly rozjet americké a ruské tanky na metropoli takzvaného Islámského státu Rakku.

„Jenomže po rozbombardování humanitárního konvoje se vše vrátilo úplně na začátek. Šokující je v tomto ohledu zejména naprostý cynismus těch, kdo na konvoj zaútočili,“ píše BBC. Američané trvají na tom, že konvoj byl napaden dvěma ruskými či syrskými letouny Suchoj 24. Ať tak nebo tak, Washington v tom vidí akci Moskvy. Při útoku zahynulo dvacet lidí a shořelo 18 z celkem 31 kamionů s humanitární pomocí.

Naopak Rusové odmítají jakoukoli vinu a tvrdí, že jejich letouny v oblasti vůbec nebyly a zničení konvoje proběhlo ze země. Prý šlo o akci povstalců. „Ať už to byl kdokoli, těžko vidět jiný motiv útoku než zmaření míru,“ píše Jonathan Marcus.

PHOTOS: Scene where humanitarian aid convoy struck by Russian/Syrian airstrike in #Aleppo countryside - @arabthomness pic.twitter.com/XLENEA9Qx7

— Conflict News (@Conflicts) 19. září 2016

Mír však podle něj neměl od začátku velkou šanci. Především jej nedohodly hlavní strany konfliktu, nýbrž jejich velmocenští sponzoři, USA a Rusko. Obě tyto země se sice konfliktu účastní, sledují v něm ale radikálně odlišné cíle. Syrská vláda ani povstalecké skupiny nemohly do podmínek příměří nijak promlouvat.

Mnoho stran, mnoho (protichůdných) zájmů

Za druhé, ani Rusové ani Američané nedokázali přesvědčit své spojence, aby dohodu akceptovali. Moskva v tom měla úkol poněkud snazší, protože apelovala na Asadův režim, který je na ni silně závislý. Američané dokázali pro dohodu získat některé ze spřátelených povstaleckých skupin, ale byly zde i další, které se odmítly podvolit. Některé s Američany neudržují žádné kontakty.

Třetí obrovskou překážkou příměří byla od samého začátku podoba syrského bojiště – napříč zemí probíhá několik konfliktů, jichž se účastní více stran, a usmířit něco takového prakticky nelze. Podle BBC je bizarní už jen představa, že zatímco Asad přestane válčit s povstalci, USA s Ruskem naopak válku akcelerují a potáhnou na takzvaný Islámský stát.

„Takhle mír opravdu nevypadá,“ píše BBC. Potlačení samozvaného chalífátu by nutně vytvořilo obrovské mocenské vakuum, a znesvářené frakce včetně vlád či teroristických uskupení by byly v příliš velkém pokušení situace využít ve svůj prospěch.

Předseda sboru náčelníků štábů generál Joseph Dunford|foto: Chairman of the Joint Chiefs of Staff, CC BY 2.0

Navíc se v Pentagonu a zřejmě ani na ruském ministerstvu obrany nikdo nehrnul do sdílení tajných informací o Sýrii, což by bylo nezbytnou podmínkou úspěšného zásahu proti takzvanému Islámskému státu. „Důvěra chyběla na začátku mírových snah, a útok na konvoj i Asadovy vojáky smetly její poslední zbytky,“ píše BBC.

Konflikt tak zřejmě míří k tragickému a brutálnímu patu. Asad nemá dost sil, aby znovu dobyl ty části země, které mu vyrvali Kurdové, povstalci i takzvaný Islámský stát. Rebelové jsou ale ještě slabší a stěží mohou přenést iniciativu mimo území, která dnes zuby nehty drží.

Kurdské tažení i turecký zásah na syrském území celý problém ještě více komplikují. „Je však obrovským paradoxem, že zdaleka největší komplikací by byl eventuální pád Islámského státu. Strategická mapa Sýrie by pak vypadala radikálně jinak, ale vyhlídky na mír by nebyly o nic větší než dnes,“ uzavírá analýzu BBC.