Michal Giboda: Portorické vúdú a kambodžská malárie

„Důležité pro mě bylo to, že je tam hodně parazitů,“ říká o motivaci ke své první velké stáži Michal Giboda o Kambodži. Poslechněte si vzpomínky autora, který se svým cestám a lékařským zážitkům právě snaží dát knižní podobu.

Cestovatelský a outdoorový magazín Radia Wave Casablanca dal tentokrát prostor povídání o komplikované spolupráci s nemocničním personálem v Kambodži, „farmaceutickým úplatkům“ v tzv. Třetím světě, kanadské vstřícnosti, návštěvě u vúdú šamana na Portoriku a dalším zážitkům

Z poznámek Michala Gibody z Kambodži:
„Nárůst pacientů s poraněním označovaném interně jako ‚šlápl na minu‘ narůstal, ale tím že jsme byly odříznutí od jakýchkoliv informačních zdrojů jsme nemohli identifikovat příčinu. Pochopil jsem to až v roce 1985 kdy jsem byl v Kambodži podruhé na pozvání kambodžské vlády a pracoval na Centre malárie. Jedním z úkolů bylo posouzení péče o pacienty onemocnělé malárií při práci na K5. Co znamená ta zkratka K5. Když se v roce 1984 podařilo vietnamské armádě definitivně zatlačit Rudé Khmery až na thajské území, využila úspěšné ofenzivy k tomu, aby zaminovala celé pohraničí. Tak vznikl šest set kilometrů dlouhý pás táhnoucí se i přes džungli, který dostal jméno K5 (Kar Korpier pram). V něm byly dva až tři miliony min. Rudí Khmerové pak později zaminovali většinu rýžových polí a po jistou dobu téměř znemožnili sklízet úrodu v zemi. Nemocnice přijímaly každý týden 80 až 90 zraněných minami...“

|foto: Milan Kyral