Zaměstnavatelé se zdráhají přijímat zrakově postižené. Obavy ale nejsou namístě, připomíná Pavel Ptáčník

6. červen 2016

Na pražském náměstí Republiky se otevírá Kavárna POTMĚ, kam si můžete zajít na šálek černé kávy, a přitom vás obslouží nevidomí. Zdravotně postiženým se ale v Česku práce shání stále velmi těžko, připomíná Pavel Ptáčník z Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Proč tomu tak je? Nejenom na to odpovídal v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

„Problematika zaměstnávání zrakově postižených je v Česku oříškem a výsledky stále nejsou takové, jaké jsme si představovali,“ vysvětluje nevidomý právník, který působí v oboru práva sociálně zabezpečených.

Mnozí nevidomí běžně píší na počítači a komunikují elektronicky se svým okolím, proč je tedy pro ně problém sehnat odpovídající práci? Faktorů je podle něj celá řada – čím těžší zdravotní postižení, tím omezenost ve volbě zaměstnání výraznější, svou roli také hraje nízká kvalifikace u řady starších nevidomých lidí v produktivním věku.

„Ale ten největší důvod, který nás trápí nejvíce, jsou psychosociální bariéry ze strany zaměstnavatelů, kteří se bojí zaměstnávat takové osoby, bojí se toho, že zrakově postižení s sebou mohou nést další náklady, problémy nebo aktivitu, kterou by musel zaměstnavatel ve vztahu k těmto osobám vyvíjet,“ upozorňuje.

Čtěte také

Obavy přitom nejsou namístě – ze zákoníku práce totiž byla vypuštěna ochranářská opatření, a zaměstnavatel se ke zrakově postiženému může chovat standardně jako ke každému jinému zaměstnanci.


Zrakově postižené je potřeba vzdělávat co nejšířeji tak, aby mohli zaměstnání hledat v co nejširším spektru činnostíPAVEL PTÁČNÍK

„Musí být dobrá vůle zaměstnavatele osobu se zdravotně postiženým zaměstnat, a pokud se vztah naváže, tak si troufnu říci, že pracovně právní manželství funguje dobře, dlouhodobě a ke spokojenosti obou stran,“ nastiňuje.

Souhlasí také s tím, že se za posledních 25 let celá řada věcí změnila – odstraňování bariér pro invalidy, tikací semafory, ale i přístupnost ke vzdělání, kde jsou postupně školské právní předpisy upravovány tak, aby osoby se zdravotně postiženým mohly být integrovány do škol.

Pavel Ptáčník

„Zdravotně postižení by se měli snažit získat co nejvyšší vzdělání, pak je totiž pravděpodobnost získání zaměstnání vyšší,“ uzavírá.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio