Kdoule, moruše nebo špendlíky jsou pro dnešní děti velkou neznámou, píše Pavel Maurer

24. červenec 2016
Glosa Pavla Maurera

Když jsem byl malý kluk, přivydělávali jsme si se sestrou tím, že jsme sbírali u babičky a po zahradách sousedů ovoce, co už nikdo nechtěl, a vozili jsme to všechno na dvoukoláku do sběrny. Nevím, kam se ty sběrny dnes vlastně poděly, ale mám takový dojem, že za mého mládí byly v každé druhé vsi.

Když už byla naše olomoucká babička utahaná z věčného zavařování a nakládání plodů své zahrady, tak nám dovolila sbírat červený, bílý a černý rybíz, joštu, moruše, ryngle a špendlíky. Někdy se dokonce přemnožily i maliny, ovšem na švestky jsme nesměli sáhnout, protože ty, co se nedaly do koláčů nebo do domácích povidel, tak ty se házely do škopku na slivovici.

Každopádně si velmi přesně vybavuji, že v naší vesnické sběrně ovoce a zeleniny přijímali prakticky všechno – od angreštu až po červenou řepu. To sklízení plodů zahrady byla pro nás sice otrava, ale peníze nám dětem nakonec zůstaly, takže jsme pak ty odevzdané domácí vitamíny probendily za nekvalitní zmrzlinu, lipíčka, gumové žvýkací hady a další kulinární nesmysly.

Když dnes chcete v supermarketu koupit angrešt, černý rybíz nebo trnky, nedej pánbůh špendlíky nebo mišpuli, tak nad vámi kroutí hlavou. Místo našich typických domácích plodin raději nabízejí mango, banány, papáju, pomeranče, pomela a další záoceánský dovoz.

Nevím, jak zakončit tohle moje smutné vzpomínání na naše domácí zapomenuté ovoce a na to, že se přebytky ze zahrádek daly docela dobře prodávat. Je prostě líto, že naše děti rozpoznají spíš broskev než blumu a umí si okamžitě vybavit, jak chutná kiwi od protinožců, ale nejspíš netuší, co znamená zapomenuté slovo kdoule – skvělá to plodina nejen do džemu, ale pro naše babičky třeba i sušená vůně, kterou si dávaly do skříně, aby jim pak krásně voněly šaty.

Moruše, plody morušovníku

Naše malá země má spoustu plodů, které jsou našim tělům velmi blízké, chutné a zdravé. Jen na ně nesmíme přes tu všechnu cizokrajnou, širokou nabídku zapomenout. A hlavně: dát je ochutnat našim dětem. Třeba se dobré věci zase navrátí.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio