Pavel Maurer o vaření na téma „co dům dal“: Ocení to vaše okolí i peněženka
Někoho baví chodit na fotbal, jiný se raději zavře v kuchyni a vaří. Tomu druhému dává přednost také milovník dobrého jídla a pití Pavel Maurer, který se v následující glose přiznává ke svým gastronomickým pokusům.
Nejméně mě baví přečíst si recept, jít do obchodu, tupě nakoupit požadované ingredience a potom doma podle skvěle promyšleného a odborného návodu poslušně uvařit.
V poslední době miluji experimenty. Nejvíc ze všeho mě přitahuje najít ve spíži zapomenuté koření a pak vymýšlet, jestli si k němu dám maso, brambory nebo kuskus, a zda se to vůbec bude hodit dohromady. Stejně tak mi připadá velmi dobrodružné a zábavné, když v lednici objevím nějakou surovinu, která je na hranici expirace. Nesnáším vyhazování potravin, a tak musím rychle vymyslet, co z ní připravím. Musí to mít říz, musí to být nové a zároveň kreativní a hlavně to musí dobře chutnat.
Přiznávám se, že nejsem vůbec žádný zvláštní kuchař. Nejsem ani příliš zkušený kuchař, ale prostě mě to jen občas baví. V žádném případně neberu vaření jako otravnou povinnost vůči rodině. Někoho přitahuje koukat se celé hodiny na fotbal, mě zase baví pustit si rádio, otevřít lahvinku dobrého suchého vína a strávit pár hodin v kuchyni.
Když se mi náhodou podaří dosáhnout nějakých zajímavých chutí a vymyslet jídlo na téma „co dům dal“ a nebo, „co by se už za chvíli zkazilo“, jsem nejšťastnější člověk na světě. Věřte, že to ocení nejen moje okolí, ale nakonec i rodinná peněženka.
Je mi dobře, že jsem nemusel vyhazovat potraviny a že jsem jim v závěru jejich poživatelného období mohl vdechnout novu dimenzi. Nespadly do koše, ale do žaludku, kam patří. Nepřišly tudíž nazmar a navíc jsem se při jejich zpracování alespoň trochu něčemu přiučil.
