Prusové na Bezdězu objevili poklad a mniši skončili na mučidlech
Hrad, na který se vypravíme, můžete vidět z dálky desítek kilometrů. Podobně jako vysílač na vrcholu Ještědu je dominantou severní půle Čech. Naším cílem je někdejší královský hrad Bezděz.
„Nejzajímavější jsou tu bouřky. Blesky zpravidla uhodí do hromosvodu hlavní věže nebo do sanktusní věže kaple. A protože jsme na skále, nedá se to úplně uzemnit a blesk musí vysršet. Když byla namočena prkna před vstupní branou, viděli jsme i Eliášovy ohně,“ popsal kastelán Jan Jurička, se kterým se proplétám mezi turisty. Ti teď v létě hojně navštěvují tuto významnou památku ze 13. století.
Míříme na hlavní věž. Vyhlídka z jejího cimbuří rozhodně stojí za to. Velká věž je vysoká 34 metry. Když připočtete 604 metry nadmořské výšky, jsme pěkně vysoko. „Můžeme třeba začít od jihu, kde vidíme Prahu. Také nedaleký hrad Housku, támhle jsou komíny mělnické elektrárny u Horních Počapel. Vidíme Říp, Hazmburk, Milešovku nebo Bukovou horu s televizní věží. Dále pak severní pohoří,“ popsal výhled kastelán.
Taky hrad máme pod sebou jako na dlani. „Skládal se ze dvou nádvoří. Druhé nádvoří má dvě budovy. Jsou to manské paláce a teď se díváme na severní rozbořený palác, naproti je jižní palác, který se teď zastřešuje. Na prvním nádvoří máme také dvě budovy. Je to purkrabský palác, královský palác a vlastně ještě kaple,“ upřesnil Jan Jurička.
Z Velké věže je vidět i druhá, menší věž, zvaná Čertova. Obě byly klasickým bergfritem. Na vysvětlenou - tento německý termín označuje věže, které sloužily jen k vojenským účelům a v době míru nebyly obývány. Původně obě věže zdobily kuželovité střechy, na kterých vály královské prapory. Ale jen do vlády Rudolfa II. Tento panovník se rozhodl dosud výhradně královské, byť často zastavované zboží prodat. Jedním z jeho dalších majitelů byl i Albrecht z Valdštejna, který měl s Bezdězem velké plány.
„Rozhodl se, že z hradu vybuduje dvojitou pevnost, která by chránila jihozápadní hranice jeho systematicky budovaného frýdlantského knížectví. Později od svého úmyslu ustoupil. Byl totiž zastáncem pohybové války. Svého italského stavitele žádal, aby mu hrad přestavěl na barokní zámek. Když si stavitel Bezděz prohlédl, myšlenku Albrechtovi také rozmluvil. Přestavba by trvala příliš dlouho a stála by moc peněz,“ řekl kastelán.
Díky tomu se nám dodnes dochoval jedinečný gotický hrad, který nebyl nikdy dobyt. Vyhýbal se mu i Jan Žižka se svými husity.
Byl to ovšem Albrecht z Valdštejna, který na Bezděz přivedl mnichy, montserratské benediktiny. Ti z hradu vytvořili v období baroka vyhledávané poutní místo, na které putovaly tisíce poutníků poklonit se Černé Panně Marii Montserratské. A benediktini tu zakopali i poklad. O jeho hledání pojednává opera Tajemství od Bedřicha Smetany.
V době panování Marie Terezie, kdy vypukla válka o dědictví bavorské zvaná válka bramborová, o Bezděz bojovali Prusové s Rakušany. „Když Prušáci vystříleli veškerou munici, házeli přes hradbu po Chorvatech všechno možné. Mezi jiným rozebrali i hromadu palivového dřeva, které bylo srovnáno na druhém hradním nádvoří. Když se rozednělo, objevili pod zbytky dřeva bedny s klášterním pokladem. Bohatství pak mnichům vzali a mnichy dokonce mučili, aby prozradili, kde mají ukryty další drahocennosti,“ popsal kastelán.
„Než se klášter z této rány vzpamatoval, nastal rok 1785, kdy osvícený císař Josef II. klášter zrušil. Po jeho zrušení hledači pokladů, kteří tu sháněli drahocennosti, rozpad hradu uspíšili. Zříceninu si oblíbil Karel Hynek Mácha. Pověst o pokladu pak ztvárnil Bedřich Smetana na libreto Elišky Krásnohorské v opeře Tajemství,“ dodal Jan Juriška.
