Sovětští vojáci v děčínském zámku vylepšovali sochy pražského umělce
Před dvaceti roky se začala psát nová, nevojenská kapitola zámku v Děčíně. Příslušníci 386. zdravotnického praporu Sovětské armády opustili areál v noci a pár dnů na to se do zámku poprvé mohli podívat i obyvatelé města.
Lidem se naskytl smutný pohled. Poslední rány z milosti přišly, tak jako jinde, ve chvíli, kdy se armáda balila na dalekou cestu domů. Ale došlo i na komické situace. To, když se ukázalo, jak vojáci po svém opravovali dvě pískovcové sochy, které dnes zdobí zámeckou prodejnu.
„Sochy pochází od významného pražského sochaře z počátku 19. století Václava Prachnera. Snad to má být alegorie vodních toků v Děčíně – Labe a Ploučnice. To je taková spekulace,“ říká zámecký kurátor František Šuman.
„Potom přišla Sovětská armáda a najednou původní skrčená ruka mizí a je jakoby natažená. Pak v 80. letech je ve zhruba tříletých intervalech vidět, že ruka je, ruka není, ruka je, ruka není. Takže sochy byl neustále takovým způsobem vyspravovány,“ doplňuje kurátor.
Fotografie dokazují, že levou paži jedné ze soch vyměnili vojáci nejméně třikrát, přičemž její poloha se stále měnila, a opravovali také obličejovou část. Obě sochy také dostaly několikanásobný barevný nátěr. Vojáci zámek zkulturňovali i vlastními malbami.
Děčínský zámek sloužil jako kasárny už armádě československé, pak tu byli Němci, poté černí baroni a od roku 1968 do roku 1991 tu dočasně pobývala bratrská armáda Sovětského svazu. Konkrétně tu byli zdravotníci a průzkumníci. Místní lidé se do zámku mohli poprvé podívat v březnu 1991.
„Zámek je v samém centru města. Je na každé fotografii, pohledu, lidé kolem něj neustále chodí, ale téměř nikdo, vyjma nějakých prominentů, neměl šanci se na objekt podívat,“ vzpomíná děčínský archivář a předseda Iniciativy pro děčínský zámek Otto Chmelík, který tehdy dělal průvodce.
On sám se do některých částí zámku dostal už jako malé dítě, ale potají. Přístupových cest prý bylo několik. „Asi nejzajímavější cesta byla zámeckou studní, do které je z dob války proražena boční štola. Dnes je zasypaná, aby se tam nedalo lézt, ale v té době to vojákům nějak ušlo. Znamenalo to se plazit několik metrů velmi úzkým prostorem, než se člověk dostal do velké chodby. Pak mohl vstoupit do sklepení zámku a tam se pohybovat,“ prozrazuje.
Právě v době, kdy se lidé mohli v březnu 1991 na zámek poprvé podívat oficiálně, přijel do Děčína nečekaně i hrabě Ferdinand Thun z Berlína. Rod Thunů dodnes opravy svého někdejšího sídla sleduje.
Zobrazit zámek a bývalé sovětské kasárny v Děčíně na větší mapě
