V San Remu zpívá snad každý. A hudební festival tu všichni milují
Jasný obraz, čistý zvuk – kdo by si jen nevzpomněl na televizní přenosy ze známého hudebního festivalu v San Remu. Městečko samo o sobě nepostrádá jistý půvab, ale divadlo Ariston, kde se každoročně festival koná, vás téměř zaskočí. Zvenčí je to přímo děsivá budova, její půvab je v interiéru.
Asi šestnáctiletý hudebník, který není ze San Rema, ani z Itálie, ale z Belgie, odkud přišel z Ukrajiny, mi vysvětluje, že hraje teprve rok, stejně jako jeho dvanáctiletý bratr, on na akordeon a brácha na saxofon.
Ocitli se tady prý úplnou náhodou, a o tom, že se tu každoročně koná známý hudební festival, vůbec nevědí, nemají školu a tak cestují, říká mi starší z nich. A mladší dodává, že hraje od září a nejdůležitější pro něj je to, že může být se svým bratrem.
Tak ještě se podívat na ten slavný palác Aniston – musím se zeptat, kde vůbec je, tato paní je velmi ochotná a ukazuje mi cestu. Tak to je opravdu zklamání – o chvíli později se bavím s asi třicetiletým majitelem baru a ten mi říká, že divadlo, kde soutěž probíhá, je z venku opravdu ošklivé, tak ošklivé, že mu jeho přátelé z Milána prý řekli, že nejošklivější nevěstinec je prý pořád hezčí než toto divadlo.
Ale pak dodává, že festival tu všichni milují - jednak San Remo proslavil a jednak dal spoustě lidí práci. Ptám se ho, jestli si vzpomene na nějakou vítěznou píseň, a to už je horší …. Nakonec říká jméno VascoRossi s tím, že on prý nejraději zpívá na fotbale, aby překřičel fanoušky mužstev, které nejvíce nenávidí – z Neapole, Říma a Janova.
