Jaká je ve Rwandě káva? Travnatá
Pravlastí kávy je Afrika, kde se dnes pěstuje v různých zemích. Ve Rwandě roste „travnatá káva“, která má tající chuť. Je také symbolem naděje a obnovy genocidou zasažené země.
Do červena zbarvené kávové boby padají do připravených nádob. Prsty česáčů jsou zkušené a hbité. Sběr je pro mnohé z nich doslova rutinní záležitostí a třeba 85letá žena, se kterou si povídám, pracuje na plantážích rozesetých po kopcích v okolí městečka Gakenke už třicet roků.
Stařena s vrásčitou tváří, červeným šátkem na hlavě a v hávu s modrožlutými motivy však slovy šetří. Jak říká, aby si vydělala aspoň třicet dolarů měsíčně, což je mimochodem na chudou Rwandu slušný výdělek, musí se pořádně ohánět. A tak po chvíli zmizí mezi keři rostoucími na prudkém svahu.
Milovníci kávy jsou šetrnější k přírodním podmínkám
Kopce jsou tu všudypřítomné a kávovníky jakbysmet, i když občas se objeví i eukalypty nebo akácie, nad kterými majestátně krouží orel.
„Vůbec nepoužíváme chemikálie, hnojíme pouze organickými látkami. Jsou šetrnější k přírodě, ale hlavně jedině tak máme šanci uspět na světových trzích,“ vysvětluje mi další ze zaměstnanců farmy Abakundakawa, což v překladu znamená „milovníci kávy“. A jeho slova krátce nato potvrzuje sám prezident společnosti.
Specifická „travnatá“ chuť kávy
„Pro představu, za kilo kávy bez certifikátu o původu dostaneme pět dolarů, ovšem s certifikátem už dolarů osm. Děláme proto maximum, abychom ho dostali, protože všechna naše káva jde na export a rád dodávám, že všechna loňská produkce byla prodána. Navíc pěstování kávy ve Rwandě už pomohlo zlepšit životní podmínky více než půl miliónu farmářů,“ prozrazuje John-Marie Vianne.
Jak dodává, pro úspěch mají ty nejlepší podmínky. Půda je na severovýchodě Rwandy velice bohatá na živiny, díky kterým získává zvláštní nádech a výtečnou, takzvanou travnatou chuť – velmi jemnou, plnou, až tající na jazyku. A vliv na ni má i zdejší vlhké tropické podnebí a vysoká nadmořská výška. Důležité je však i samotné zpracování kávových bobů.
„Mokrou“ cestou ke kvalitnější kávě
Kvalitnější, ovšem také dražší, je takzvaná mokrá cesta. „Bobule nejprve zbavíme nečistot, pak nepotřebné části strojově oddělíme, zbavíme je tedy slupek a následně fermentujeme. A na to všechno musíme mít opravdu hodně vody, konkrétně na vymytí jednoho kila kávy potřebujeme sto litrů vody,“ popisuje mi za zvuku rachotícího stroje připomínajícího jakýsi mlýn mladík Antoine.
Právě odtud už očištěná zrnka putují do velkých kádí, kde se fermentují. A pak, po dvou dnech, přichází na řadu sušení.
Ženy a dívky noří ruce do ještě bílých zrnek rozprostřených na velkoplošných sušácích. Káva potřebuje tu nejlepší péči. A také sluneční paprsky, které se právě v době sklizně často mísí se zpěvem.
A píseň je to vskutku stylová, však se v ní nezpívá o ničem jiném než o kávě. Tedy o komoditě, která je po ropě nejprodávanější na světě. Pro malou a chudou Rwandu je navíc organická káva s nálepkou fair trade, samozřejmě už upražená a pečlivě zabalená, velmi cenným a ceněným zbožím. A také symbolem naděje i pomoci této zemi.
