Varšava si užívá Chopina nonstop
Týdenní nonstop párty. I tak by se dalo popsat klavírní šílenství, které zachvátilo Varšavu. Dvě stě let od narození totiž slaví skladatel Fryderyk Chopin. A protože se přesně neví, jestli se narodil 22. února nebo 1. března, radují se Poláci raději celý týden. A jak? Nepřetržitou hrou na klavír. Sedm nocí a sedm dní bez jediné pauzy.
"Představí se tři sta interpretů ze čtyřiadvaceti zemí. Nejvíce osob bude samozřejmě z Polska, ale zahraje také například osmnáct Japonců, několik Američanů nebo Francouzů," říká mi hlavní organizátor akce Jaroslaw Cholodecky.
A paní Magdalena Brzozowska zrovna dohrála. "Je to zajímavý nápad. Uvidíme, jaký bude mít ohlas. Třeba budou mít lidé po týdnu nonstop hry už Chopina plné zuby," bojí se klavíristka. "Vstup je volný. Ne každý si může dovolit lístek do filharmonie, takže je to skvělá šance, jak si poslechnout zdarma Chopina," dodává muzikantka.
"Jsem nadšená, omámená hudbou. Je skvělé, že v době chasou ve společnosti je možné si v centru města poslechnout klasickou muziku. Mám radost, že tady vidím spoustu mladých lidí," svěřuje se mi starší paní, jedna z posluchaček klavírního maratónu.
Mohl se do něj přihlásit každý? "Naštěstí máme mezi sebou profesory hudby, kteří si vzali na starost kvalitu a způsobilost interpretů, kteří se nám ozvali. Každý tak prošel krátkou přehrávkou. Budou lepší a horší hráči, nebudou však vyloženě špatní," přiznává pan Cholodecky.
Takže to není tak, že každý, kdo přijde z ulice, si může zahrát. Vše je minutu po minutě rozepsané a všechna místa obsazená. "Je skvělé, že například studenti konzervatoří, třeba jako já, mají možnost veřejně vystoupit. Takových příležitostí ve škole moc nemáme," říká mi 17letá Monika.
"Zájem je velký. V noci i nad ránem chodí opravdu hodně diváků," potvrzuje Pawel Wlodarczyk, který má službu právě v nočních hodinách.
"Ti, kteří před lety ve Francii vymysleli noc muzeí, taky netušili, jestli někdo přijde nad ránem do Louvru. A dnes je noc muzeí populární v celé Evropě, takže věřím, že i ve Varšavě se najdou lidi, kteří si ve dvě ráno zajdou poslechnout Chopina," doufá pan Cholodecky.
"Nejvíc lidí chtělo hrát od sedmi večer do půlnoci. Naplnit jiné časy bylo složitější, ale nakonec se to podařilo. A kdo hraje třeba ve tři ráno, vezme si s sebou partu přátel a má publikum zaručené," říká mi pan Pawel.
A proč mají Poláci Chopina tak rádi? "Na jednou stranu je Chopin hodně polský, ale jeho hudba je univerzální a oblíbená na celém světě," říká studentka Monika. "Chopin je mým společníkem už od dětství, protože ho milovala moje matka. Často doma také hrála jeho skladby a vyprávěla nám o něm. On je součástí mého života," přiznává paní Janina.
"Čím víc hraji Chopina, tím víc chápu, jak byl geniální. V akademii jsme měli všichni strach z jeho skladeb. Je idolem nás klavíristů. Ale stojí za to se poprat s jeho muzikou," dodává na závěr paní Magdalena, jedna z několika set interpretů, kteří se během nonstop týdenní hry Chopina vystřídali za klavírem.
