S Ruskem je těžko, ale bez něj to nejde
Před pěti lety revoluci v Kyrgyzstánu říkali „tulipánová“. Dnes zůstává dění ve středoasijské zemi bez přívlastků. Svržený prezident Kurmanbek Bakijev, obviňovaný z korupce a nepotismu, rezignoval. Média se nyní dohadují, kdo mohl stát v pozadí převratu a proč se odehrál právě teď. Nakolik tahaly za nitky Moskva nebo Washington, které mají v zemi své základny a soupeří o vliv v regionu? Co si o událostech myslí samotní Kyrgyzové? Kudy by se země měla ubírat podle jejich názoru?
Příjemné posezení za doprovodu burácejících leteckých motorů může znít jako protimluv. To, že si 35letá Irina Ajdarovová vybrala pro svou restauraci právě tohle místo - jen kousek od mezinárodního letiště v kyrgyzském Manasu, ale není žádná náhoda.
Náhodné není ani jméno sympatického podniku u malého rybníka. Z „Chaloupky strýčka Toma“ je to coby kamenem dohodil na základnu americké armády. Ta představujte pro Washington klíčový opěrný bod pro operace v Afghánistánu. Pro místní je zdrojem nekonečné kontroverze. Irina stojí na straně těch, kteří si přítomnost amerických vojáků pochvalují.
„Jsem ráda, že tady základnu máme. Mnoho lidí včetně nás díky ní získalo práci. Z peněz mohou uživit celé rodiny. Nechápu, proč je to pro tolik Kyrgyzů takový problém,“ krčí rameny mladá žena.
O třicet kilometrů dál, v centru hlavního města Biškeku, však většina lidí, kterých se ptám, velký přínos nevidí. „Američany tu nepotřebujeme, Amerika nás nespasí. Potřebujeme jen Rusko! Washington by měl svou základnu zavřít,“ vrtí hlavou pětačtyřicátník Melis. Zhruba desítka dalších mužů a žen, kteří se tu během chvilky nashromáždili, mu přikyvují. O věci se okamžitě rozproudí živá diskuse.
„Každý má svůj názor. Osobně si myslím, že nás americká základna před lety zachránila. Když jsme tady na tom místě demonstrovali před pěti roky, nebýt Američanů, Rusko by bývalo přispěchalo tehdejší vládě na pomoc a my všichni jsme se tu utopili v krvi. S Moskvou je to složité. Je to naše věčná bolest, ale i naděje. Je těžké s Ruskem být, ale bez něj fungovat nemůžeme,“ shrnuje podnikatel Chunaly Kasanbajev.
Poznamenává, že obě základny - jak americká, tak ruská - byly podle jeho názoru pro svrženého prezidenta Kurmanbeka Bakijeva příležitostí, jak držet obě strany v šachu a zároveň licitovat o ceně za pronájem. Užitek z peněz, které měly plynout do státního rozpočtu, ovšem podle Chunalyho v reálném životě nikdo z běžných lidí nepocítil.
„Doufáme, že se náš život teď zlepší. Provizorní opoziční vláda si podle mne zaslouží důvěru. Musí však přijít změny, všechny pravomoci už nesmí být soustředěné do rukou jediného člověka, jako to bylo doteď. To je pro každého příliš velké pokušení. Potřebujeme tu parlamentní systém, jako máte vy v Evropě,“ shoduje se skupinka a pochvaluje si, že opozice už plánuje referendum o ústavních změnách.
Ty jsou ovšem, jak mnozí upozorňují, teprve začátkem. A je otázka, jestli se do hlubších změn, které by změnily nejen systém, ale i celou společnost prorostlou korupcí, protekcionářstvím a klanovými spory, bude chtít demonstrujícímu národu se stejným nadšením.
