Na úpatí čínské Ohnivé hory je pořádně horko
Po staletí k tomuto městu s nadějí vzhlížely karavany putující pouští Gobi. Původně vojenská základna se rychle stala jedním z nejvýznamnějších obchodních středisek i náboženských center na Hedvábné stezce. Starodávný Kao-čchang se nachází v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, na úpatí legendární Ohnivé hory.
Slunce praží až k zalknutí a rozpálený vzduch se tetelí mezi hradbami vysokými přes jedenáct a širokými až dvanáct metrů. Starodávné město Kao-čchang, jehož počátky spadají do roku 104 před naším letopočtem, se totiž nachází v nejteplejším místě celé Číny, kde rtuť teploměru stoupá i nad 50 stupňů Celsia.
Rád proto využívám možnosti svezení místním oslím taxíkem, zastřešenou károu taženou tímto ušlechtilým zvířetem. Částečně schován ve stínu si tak v klidu mohu začít prohlížet zbytky původně čtyřpatrového paláce, rozlehlých chrámů, věží, stúp i místy zachovaného cimbuří.
Proplétáme se mezi žluto-oranžovými hliněnými stavbami, které po dlouhých 1400 let bývaly plné života. V dobách největší slávy tu žilo na 30 tisíc lidí a jen panovníkovo sídlo strážilo na 900 vojáků.
„Kao-čchang znamená úrodnou půdu a prosperující život. Zdejší hradby původně chránily armádu, která si tu vybudovala hlavní velitelství. Postupně se však město stalo i důležitým správním střediskem a královskou metropolí. V dávných dobách byl Kao-čchang také označován jako zářící drahokam uprostřed nehostinné pouště a poutníky cestující po Hedvábné stezce vždy rozradostnil pohled na některou z jeho devíti bran,“ vypráví mi průvodce.
Po chvíli zastavujeme u Velkého chrámu, který si nezadá s podobnými stavbami ve starověkém Egyptě nebo v antických městech ve Středomoří. Už jeho rozměry 170 krát 100 metrů jsou úctyhodné. Obcházím centrální síň zvenčí zdobenou řadou nik s freskami, které v minulosti ukrývaly sochy buddhů. Kao-čchang, zvaný místními i Qočo, totiž býval také významným náboženským centrem. Potvrzují to i četné archeologické nálezy.
„Kamenný sloup Severní dynastie pochází z 5. století a byl objeven nedaleko odtud. Je vysoký 66 centimetrů. Zdobí ho sedm meditujících buddhů a další prvky dokládající, že v Kao-čchangu se mísil buddhismus s konfuciánstvím. V městě žila různá etnika vyznávající celkem pět náboženství včetně manicheismu, který býval i státním náboženstvím Ujgurské říše,“ vysvětluje mi průvodce, zatímco přecházíme hlavní nádvoří.
Je odtud nádherný výhled na město, které je z jedné strany ohraničené druhou nejníže položenou vodní plochou na planetě – jezerem Aj-ting, a z druhé legendární Ohnivou horou. Staří Číňané vyprávěli, že ji stvořil sám Opičí král. Podle jiného příběhu zase vděčí za svůj neobvyklý vzhled ujgurskému hrdinovi, který zabil draka požírajícího děti. Jeho krev pak tento horský masív zbarvila do ruda.
Na sever od Kao-čchangu se krčí stovky hrobů. Toto starodávné pohřebiště je dnes nazýváno podzemním muzeem a nutno říci, že zcela oprávněně. „Nástěnná malba sestávající ze šesti obrazů znázorňuje tradiční etický kodex starých Číňanů,“ přibližuje můj průvodce.
„Například jedna z postav – takzvaný zlatý muž – vyjadřuje skromnost. Kamenný zase říká, abyste dělal něco užitečného pro lidi, tedy odstraňoval nepravosti ve společnosti. Unikátní dílo bylo objeveno v jedné z celkem 400 hrobek, které byly v uplynulém půlstoletí prozkoumány,“ dozvídám se.
O životě obyvatel ve své době největšího města na západě Říše středu vypráví i další cenné nálezy jako zvířecí sochy s lidskými hlavami strážící jednotlivé hroby, porcelánové nádoby, rukopisy, knižní ilustrace i barevné malby na hedvábí. Mnohé však také v minulosti nenávratně skončily v rukou vykradačů hrobek. Přesto Kao-čchang, jehož historie se uzavřela ve 14. století po nájezdech Mongolů, zůstává dodnes majestátným symbolem starobylé civilizace.
Zvětšit mapu: Kao-čchang v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang
