Zápis do školy je náročný pro děti i rodiče. Zvlášť pokud chtějí na nějakou mimo spádovou oblast

Terezka Víchová z Loun, která přišla k zápisu do první třídy na základní školu Prokopa Holého, se zápisu nebojí. Kvůli velkému zájmu tady s maminkou čekaly už skoro hodinu před tím, než zápis začal.

„Přišli jsme v jednu hodinu a deset minut, protože vím, že tady bývá narváno,“ konstatuje paní Víchová.

Podle ředitelky školy Radky Dinkové by mělo k zápisu přijít kolem stovky dětí. Čtvrtina z nich nebude z Loun, ale z okolních obcí: „Máme, já bych řekla, ¾ lounských a čtvrtinu vesnických, mimo lounských.“

Svou dceru přijela zapsat do první třídy i Žaneta Charvátová ze sousedních Dobroměřic: „Je to pro nás blíž, pracujeme v Lounech, máme tady babičky, tak proto Louny. Dobroměřice jsou pro nás z ruky, imobilita.“

Čtěte také

Samotný zápis trvá pár minut. Učitelky se ptají dětí na barvy, jestli ví, kde je levá a pravá strana, nebo jestli znají geometrické tvary.

Rodiče dětí podle dětské psycholožky Taťány Zouzalové z pedagogicko-psychologické poradny často žádají o odklad školní docházky. Děti neumí pořádně mluvit, nejsou samostatné, nerozeznají tvary a strany. Vina je hlavně v rodičích.

„V dnešní době bývá nedostatek času na děti. Protože rodiče bývají hodně zaměstnaní. Anebo nemají dostatek trpělivosti, jako to bývalo u našich rodičů, kdy si s námi povídali pohádky, vyprávěli nám. Maminka měla pracovní dobu ne na směny, měla do tří hodin, pak na nás měla čas. Dnes už tomu tak není, takže ta emancipace, ta doba, která dneska je, skýtá mnoho úskalí, které je potřeba nějakým způsobem řešit,“ vysvětluje Zouzalová.

Terezce Víchové z úvodu reportáže právě zápis skončil. Jak se jí první školní zkušenosti líbily? „Nevím, nebaví mě to,“ shrnuje Terezka. Doufejme, že až v záři uslyší zvonek své první vyučovací hodiny, bude už se do školy těšit.