Kouká jako babinskej
Mračí se, kaboní, tváří se neurvale, výhružně, potměšile, zkrátka jako loupežník z povolání. A to Václav Babinský opravdu byl.
Jsme v pražské hospůdce U Zlaté lodi. Píše se rok plus minus 1870. Vidíte tamtoho šedivého vousatého starouška, co za džbánek piva a kozí syreček baví celou hospodu? To je on! Jeden z nejslavnějších českých loupežníků, bájemi i písněmi opěvaný Wenz z Pokratic, Josef Schmidt, Franz Mally, Anton Müller... Vlastní jménem Václav Babinský.
Údaje o roku narození pana Václava se různí. Podle jedné verze vyrůstal v chudé chatrči a neukončil ani povinnou základní šestiletou docházku. Podle druhé byl synem zámožného kováře a studoval gymnázium.
V devatenácti letech se dal na vojnu. Ale služba u dělostřelectva, ten strašný dril, to nebylo nic pro něj. Tak si zahrál na blázna. Dostal se do léčebny pro choromyslné, odtud upláchl a založil si loupežnickou bandu. V ní byla i jeho milá, Apolena Hoffmanová.
Nepolapitelný Babinský se nakonec přece jen dostal k soudu, kde ho vyslýchal mladičký praktikant František Ladislav Rieger. A to v roce 1840.
Zradili slavného lotra kumpáni, milenka Apolena, nebo udělal chybu – kdoví?
Byl obžalován z dvanácti zločinů, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů odsouzen jen za polovinu z nich. Jedna vražda, zbytek loupeže. Na dvacet let natvrdo. Na Špilberk. A to mu bylo už 44. Apolena do dvou týdnů zemřela ve vězení na souchotě.
V kmenové knize vězňů špilberského žaláře je Babinský uveden pod číslem 1042. Písař zapsal, že je „vysoké silné postavy, má hnědé vlasy, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni malé mateřské znamínko a mrká pravým okem. Tělesně zdráv, jinak velmi nebezpečný člověk, zchytralý a podnikavý. Dvakrát se pokusil o útěk.“
Václav Babinský se ve vězení skutečně napravil. Odseděl si celých 20 let a zbytek života dožil v klášteře v Řepích u Prahy, kde byla tenkrát ženská věznice. Ujaly se ho řádové sestry a zaměstnaly ho jako zahradníka.
Trpěl nespavostí, a tak se celé noci modlil za duše v očistci. Ve dne pletl košíky a rohože a rád zajížděl do okolních hospod na pivo a na kus řeči.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.