Zpravodaj ČRo: Z Kobane dál prchají lidé, Turecko otevírá hranici jen na pár hodin
Město Kobane na syrsko-turecké hranici se stává symbolem boje Kurdů proti ozbrojencům z organizace Islámský stát. Už déle než týden je město v obklíčení a i přes opakované nálety na pozice Islámského státu se smyčka kolem města stahuje. Z města stále prchají lidé a snaží se dostat do Turecka. To ale otevírá hranici jen na několik hodin denně.
Na mapě je to jen pomyslná čára, pro tyto lidi je to ale hranice života a smrti. Nedaleký hraniční přechod by nával běženců nezvládl a tak turecké úřady otevřely provizorní přechod přímo na poli za městem. Na dohled od kurdského města Kobane. Do Turecka, do bezpečí, tudy, denně přejdou tisíce lidí.
„Muži z Islámského státu zabili v naší vesnici mnoho lidí. Zastřelili je. Už se bojuje kousek od našich domovů. Slyšeli jsme i nálety. Byli to asi Američané. Nevím. Pomozte nám,“ říká jeden z uprchlíků.
V kurdském Kobane přímo na turecko-syrské hranici natáčel zvláštní zpravodaj ČRo Jaromír Marek
„V prostoru mezi dvěma hraničními zátarasy se tísní několik stovek lidí. Většina z nich stojí v dlouhé frontě do mobilní kanceláře. Tady musí všichni předložit své doklady. Potom je cesta do Turecka volná,“ popisuje přímo z místa zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek.
„Čekali jsme na hranici tři dny. Ne že by nás nechtěli pustit do Turecka, ale máme tam všechny naše věci, auto. Nechtěli jsme odejít. Ale bojovníci Islámského státu se přibližují. Na jihu jsou vzdálení deset kilometrů, na východě ale jen tři. Už jsme museli utéct. Vrátím se, jak jen to bude možné,“ tvrdí další muž.
Lidé prchají jen s tím nejnutnějším. Většinou je to pytel plný oblečení, krabice nebo starý kufr. Ne ale všichni. „Právě kolem mě prochází muž, který v plastovém sáčku nese velkou vodní dýmku. Támhle je zase televize zabalená v tygrované dece nebo šicí stroj v pytli od brambor,“ uvádí zpravodaj Českého rozhlasu.
„Mám pět dětí. Jsem ráda, že jsem pryč. Co bude dál, nevím,“ svěřuje se starší žena. Dětí, žen a starých lidí je mezi běženci většina. Když překročí hranici do Turecka, v jejich tvářích je vidět úleva.
