Takzvaná eBadatelna umožňuje přístup k dokumentům StB z domova
Listovat si v dokumentech komunistické StB bude nově možné i z pohodlí domova. Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) společně spouštějí internetovou aplikaci. Takzvaná eBadatelna zájemcům umožní projít si dokumenty nebo fotografie komunistického Československa a doby protektorátu.
V tuto chvíli jsou v eBadatelně k dispozici čtyři fondy – dvě části fondu „Sekretariát Federálního ministerstva vnitra“ a dále fondy „Velitelství Státní bezpečnosti“ a „Kabinet StB materiálů“. Jedná se o materiály z let 1945 až 1965.
„Zájemce v nich najde spoustu důležitých archiválií k poválečné výstavbě bezpečnostního aparátu,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.
Archiv bezpečnostních složek spouští aplikaci, pomocí které zájemci najdou historické dokumenty. Jak se dá zařídit přístup, zjišťovala Tereza Chlubná
Aplikace lidem nabízí asi 300 tisíc naskenovaných stránek.
Zájemce o materiály se musí zaregistrovat – na příslušné stránce vyplní badatelský list, zvolí si heslo a podobně. Tak úplně bez osobní účasti to však nejde. Před aktivací svého „účtu“ musí jednou navštívit badatelnu fyzicky, to kvůli ověření totožnosti.
„Je to z toho důvodu, že naše archiválie jsou plné nejen osobních údajů – jméno, příjmení, bydliště, datum narození a tak dále – ale i citlivých osobních údajů, což jsou údaje o politických názorech, filozofických postojích, zdravotním stavu, odsouzení a podobně. To znamená, že je nemůžeme jen tak vystavovat na webu,“ vysvětlila Ptáčníková.
Kamenné badatelny jsou dvě v Praze a jedna v Kanicích u Brna.
Obezřetnost před možným zneužitím přístupu je podle Ptáčníkové na badatelích. V případě žaloby ohledně zveřejnění nějakých materiálů dostanou prý příslušné úřady přehled toho, kdo dokumenty viděl – ať už přišel osobně, nebo si je prohlížel přes internet. „Systém samozřejmě tyto přístupy eviduje,“ doplnila Ptáčníková.
O nové eBadatelně s historickými dokumenty mluvila ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková
Digitalizovaní dokumentů napomáhá k jejich větší dostupnosti, má to však svá úskalí.
„Obecně riziko při skenování, digitalizování takového kvanta papírových dokumentů může být, že se při procesu můžou dokumenty pomíchat, poničit,“ uvedl ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma, který však zároveň vítá, že se díky digitalizaci na originály nebude tak často sahat.
Elektronickou badatelnu sliboval archiv už v roce 2009, podle Ptáčníkové to však tehdy byla „víceméně Potěmkinova vesnice“.
„Ve skutečnosti ten elektronický archiv přes tři roky nefungoval vůbec, a to ani na badatelnách archivů, natož aby byl přístup k těm archiváliím vzdáleně z kteréhokoli počítače,“ řekla.
V druhé polovině roku 2014 se pak podle ní začal vyvíjet systém nový. „Vývoj toho nového systému trval zhruba rok a půl. A jestli se nám to podařilo, to budou moci badatelé ode dneška posoudit,“ dodala Ptáčníková.
Digitalizují i okolní státy
Podobné snahy o online přístup k materiálům probíhají i v okolních státech. Výsledky jsou různé.
Na Slovensku přístup do elektronického archivu Ústavu paměti národa není možný, protože archiválie, spisy a dokumenty ještě nejsou digitalizované.
Polský Institut národní paměti nabízí v digitální podobě jen různé publikace. Kdo chce studovat přímo historické dokumenty, musí přijít do jedné z čítáren institutu, podobně jako to zatím bylo v České republice.
Na internetu však nabízí institut aspoň index stovek tisíc Poláků vězněných nebo popravených v Sovětském svazu.
V Německu existuje instituce, které se zkráceně říká Gauckův úřad – to podle jejího zakladatele, současného prezidenta Joachima Gaucka. Instituce sice archiv digitalizuje, online přístup k materiálům však veřejnost nemá, jen v některých případech úřad zasílá dokumenty poštou.
Záleží na tom, o jaké archiválie jde. Každý má ovšem právo se podívat do své osobní složky.
