Severní Korea se odvety za raketový experiment bát nemusí
"Energickou odpověď" na nedělní odpálení severokorejské rakety neúnavně žádají Spojené státy. Je jisté, že severokorejský test by si takovou odpověď zasloužil. Ale stejně tak je jisté, že se jí Severní Korea nedočká. Alespoň ne z Rady bezpečnosti OSN. A Barack Obama, který v to asi doufal, tak riskuje svou první výraznější zahraničně politickou blamáž.
V čem spočívá nebezpečí severokorejského raketového experimentu? V tom, že využil raketu Tchepchotong-2. Nedá se vyloučit, že Severokorejci chtěli opravdu dostat na oběžnou dráhu družici - oni sami tvrdí, že se jim to podařilo, ale věrohodnější zdroje říkají, že ne. Potíž je v tom, že Tchepchotong-2 má i vojenské využití. Zkouška možná nesplnila všechna očekávání, například třetí stupeň rakety se nedokázal oddělit od druhého - jenže v porovnání s předchozím testem Tchepchotongu-2 to byl nesporný úspěch. Před třemi lety dokázal Tchepchotong-2 letět jen 42 vteřin. Pak explodoval. Minulou neděli ale jeho zbytky spadly do Pacifiku až na úrovni amerického ostrova Guam. Jasný důkaz, že v uplynulých letech Severokorejci nezaháleli - a že v odstraňování nedostatků byli značně úspěšní.
Další nebezpečí plyne z povahy severokorejského režimu. Kdyby balistickou raketu o předpokládaném doletu až 7000 kilometrů testoval jiný stát, také by to vyvolalo nervózní zájem. U KLDR to jsou rovnou vážné obavy. Stalinistický stát drží na hranicích s Jižní Koreou téměř milion lidí ve zbrani, Spojeným státům a jejich spojencům periodicky vyhrožuje zničením a má rozsáhlý arzenál biologických a chemických zbraní. Z nichž může udělat raketovou hlavici. Vlastní také jadernou zbraň. Tu sice zatím neumí zmenšit natolik, aby ji unesla raketa, nicméně to je, jak se odborníci shodují, pouze otázka času.
Se svým raketovým a jaderným potenciálem se KLDR z regionální hrozby mění na hrozbu globální. Je to jasné téma pro Radu bezpečnosti OSN, která byla zřízena právě kvůli takovýmto výzvám. Jenže ze strany Rady bezpečnosti se Severní Korea tvrdého odsouzení nedočká. Proti jsou dva stálí členové Rady, Rusko a Čína. V prvých hodinách po startu severokorejské rakety vyzývaly ke klidu všechny strany, tedy nejen viníka, ale i ty, kteří ho chtěli rychle a účinně potrestat.
Rusko tento kurs drželo i včera. Ústy ministra zahraničí Sergeje Lavrova sice připustilo, že na odpálení severokorejské rakety není nic veselého, ba dokonce, že je to důvod ke zneklidnění - nicméně trvalo na tom, že řešení se nesmí uspěchat. Jinak řečeno: Rusko v Radě bezpečnosti podpoří v nejlepším případě takovou protiseverokorejskou rezoluci, která nebude závazná. A z níž si proto Pchjongjang nebude muset vůbec nic dělat.
Čína šla ještě dále. Přidržela se verze, že v neděli šlo Severní Koreji výlučně o mírový výzkum vesmíru. A na to, jak Čína správně říká, má právo každý stát. Je známo, že vojenská a kosmická raketová technologie se z větší části kryjí. Ostatně, nikdo jiný by o tom neměl vědět více, než Američané, jejichž vesmírný program nastartovala spolupráce s někdejším konstruktérem nacistických válečných raket Wernherem von Braun. A právě podvojnost kosmického a vojenského raketového programu se nyní znamenitě hodí Číňanům, kteří jsou tradičními ochránci komunistické Koreje. Mohou bez uzardění akcentovat mírovou verzi nedělního severokorejského experimentu.
Jenže ten, jak jsme si řekli, poprávu budí vážné obavy. A když se Rada bezpečnosti kvůli ruské a čínské opozici neshodne na žádné pádné odpovědi, co vůbec zbývá?
Každopádně nějaké jednostranné, národní sankce uvalené na Severní Koreu. Chystá se k nim Japonsko, kde se schyluje k zákazu veškerého vývozu do KLDR, a také Jižní Korea, která byla v předchozích letech velkým dodavatelem humanitární pomoci do Severní Koreje. Ale popravdě řečeno, sankcí bylo na Severní Koreu v posledním dvacetiletí uvaleno nespočet - a vesměs se minuly účinkem. Jednak proto, že je vždycky vyvažovala humanitární pomoc -ani státy, které jsou ostře proti severokorejskému režimu, si totiž nechtějí vzít na svědomí umírání Severokorejců kvůli hladu. A ten je severokorejskou konstantou. Zpráva OSN říká, že KLDR dokáže uživit z vlastních zdrojů pouze čtyři pětiny své populace. A za druhé, sankce by fungovaly jedině tehdy, kdyby se k nim připojila i Čína. Ta zajišťuje přežití hospodářsky nevýkonné KLDR tím, že svými dodávky kryje 80 procent její potravinové a 90 procent energetické spotřeby. Ale Čína se k sankcím nepřipojí. Nechce, aby se severokorejský režim ocitl v úzkých, už jen proto, že se bojí mnohamilionové severokorejské uprchlické vlny.
A co zbývá kromě sankcí? Samozřejmě jednání. Leč ani na ně se nelze spolehnout, jak dosvědčují skomírající šestistranné rozhovory o severokorejském jaderném programu.
Jedno se zdá být jisté. Pokud Barack Obama doufal, že se bude moci soustředit hlavně na ekonomickou krizi a Afghánistán s Pákistánem, Severní Korea se k jeho prioritám dokáže snadno přiřadit. Stejně jako Írán.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
