Vyučil jsem se automobilovým výměnářem
Určitě i vy už jste slyšeli, jak někdo z vašich známých s despektem v hlase říká: „Tam nejezdi, ten chlap, to je jen výměnář, a ne opravář!“ Také v internetových diskuzích narazíte na řadu debat o tom, jak je ten který opravář šikovný a dobrý, právě proto, že věci opravuje a ne vyměňuje. „Výměnář“ tedy znamená téměř něco jako nadávku.
Mít šikovného člověka, který se vám postará o auto, který má moderní vybavení, sleduje trendy a jezdí se školit v nejmodernějších metodách a ještě vás při servisním zákroku nesedře z kůže, je poklad. O takovém člověku budete mluvit uctivě jako o panu opraváři a ne jako o nějakém výměnáři. „Z hlediska veřejného mínění je situace taková, že označení výměnář je pejorativní a odsuzující, protože je neschopný něco opravit a díly jen vyměňuje,“ říká Jan Karnolt z automobilky Ford.
Naprostou většinu lidí při opravě vozu zajímá jen kritérium ceny. Podle všeho to souvisí nejen s našimi poloprázdnými peněženkami, ale také s návyky, které si neseme z dob, kdy jsme jezdili v nejlépe 15 let starém autě. „Pokud si koupím auto za 30 až 50 tisíc korun a standardní výměna spojky ve značkovém servisu, kde je povinnost vyměnit veškeré dotčené komponenty, vyjde na 7,5 tisíce korun, je pro mě právě cena důležitým kritériem. Otázka je, jestli se majitel touto cestou bude chtít vydat.“
Odpověď na tuto otázku je jasná: „Pro ty moje cesty je drahá i oprava za pětistovku,“ odpoví každý řidič starého auta. Problém však nastává ve chvíli, kdy se takový člověk drobně vzmůže a pořídí si zánovní vůz, třeba tříletý. Vozit ho do stejné dílny, kam doposud jezdil se svou pravěkou ojetinou, znamená jediné – zadělat si na pořádný problém. „Přesnosti výroby a montáže jednotlivých agregátů se několikanásobně zlepšily. Pravdou je, že průměrná autodílna není vybavena potřebným zařízením, které by dokázalo postavit poškozený motor po opravě do původních výrobních tolerancí.“
Nejde jen o motor, pochopitelně. Pokud bude mechanik opravovat něco, na co nemá potřebné zařízení a de facto ani schopnosti, nemůže se na strojovou kvalitu a pak ani životnost součástky nikdy dostat. „Z toho důvodu jsou dnešní automechanici spíš výměnáři. Měli by to být profesionálové, kteří na základě kvalitní diagnostiky dokážou určit problematický prvek a ukázat na něj prstem. Tento prvek poté vymění, protože jeho oprava je velmi komplikovaná, někdy dokonce nemožná, ale hlavně případné selhání opravy padá na hlavu mechanika, který nemá stoprocentní podporu pro svou opravárenskou činnost.“
Navíc to, co při špatně provedené opravě nebo údržbě odpustíte bodrému sousedovi, protože chcete věřit, že to neudělal ze zlé vůle, je v anonymním prostředí velkých servisů důvodem k velkým hádkám. Nicméně zjednodušeně se dá říct, že díly u nových aut nebo u aut prozíravých majitelů se zpravidla mění – u aut levných se opravují. O schopnostech mechanika tedy vyměňování neříká vůbec nic.
