Česka s Novozélanďanem otevřeli v Paříži vinný bar. A nabízejí třeba sicilské víno
Jde vlastně o obchod, ale zní to jako filmový scénář – Češka s Novozélanďanem, který bojoval v Afghánistánu, si založili v Paříži vinný bar. Francouzům se snaží nabízet hlavně netradiční vína, a jednou prý v nabídce bude i nějaké z Moravy.
„Byl jsem na dovolené doma na Novém Zélandu a tam jsem potkal Markétu, představil nás společný přítel, viděli jsme se tak deset minut, no možná půl hodiny, ale zůstali jsme v kontaktu přes facebook, protože jsem se musel vrátit do Afghánistánu, Markéta mě pak pozvala do Paříže, no a bylo to,“ vzpomíná Rob.
Rob v Afghánistánu bojoval v řadách Cizinecké legie a Markéta je Češka, která ve Francii udělala sommeliérské zkoušky.
O neobvyklém příběhu Češky a Novozélanďana a jejich podniku natáčel zpravodaj ČRo ve Francii Jan Šmíd
I když pracovala v tak prestižní restauraci, jakou je Arpége s třemi hvězdičkami Michelin, i ona musela zpočátku bojovat – není jednoduché se ve Francii prosadit jako odborník na víno a také se prosadit v oboru, který je stále doménou mužů.
„Být sommeliérkou ve vysoké gastronomii, ve které jsem byla, není úplně snadné, protože lidé stále mají pocit, že sommeliér musí být muž, takže občas se mi stávalo, že byli dost překvapení, že k nim s tím velkým vinným lístkem jde žena,“ říká Markéta.
Uprostřed Paříže pak dvojice založila vinný bar. „Přišlo mi, že v Paříži chybí dobré vinárny, kde by s člověk mohl posadit u dobrého vína a nemusel si dát celou večeři, aby si mohl vybrat dobrou láhev,“ vysvětluje Markéta Sitárová.
Pokud hosté čekají, že v tomto baru dostanou tradiční bordeaux či burgundské, mohou být mírně zaskočeni. Podnik se snaží představit vína neznámá, často od malých vinařů, kteří vyrábějí svá vína bio. Francouzští hosté navíc musí překousnout, že ne vždy se tu servírují vína francouzská.
„Upřímně, teď mám rád jedno sicilské víno, kousek od Etny, má téměř slanou chuť, takže to teď hodláme nabízet – ano, jedním z našich cílů je naše hosty stále něčím překvapovat,“ podotýká Rob.
Takový přístup by mohl znamenat jistou šanci i pro moravské vinaře. „Určitě ano,“ říká Markéta.
„Já bych tady rozhodně ráda měla nějaké dobré moravské víno zastoupené. Bude to chviličku trvat, než ho sem dostaneme, ale jednou určitě bude,“ dodává Markéta.
