PODÍVEJTE SE: V chudinské čtvrti Káhiry se vyrábí sklo, které prodávají luxusní západoevropské obchody
Zákazníci netuší, v jakém prostředí vznikají designové výrobky, které si za drahé peníze koupí v západoevropských buticích. Mnohé ručně dělané sklenice či vázy vznikají v káhirském Městě mrtvých. Tak se nazývají chudinské čtvrti, které vyrostly na starých hřbitovech. V nich se přitom schovávají překvapivě přátelské až vesnické prostředí. A také celé generace šikovných sklářů.
„Tohle bude miska, třeba na oříšky, sýr, olivy a podobně. Bude se prodávat v Německu,“ ukazuje Amm Chálid v nevelké dílně se sklářskou pecí. Tady se se svým kolegou Alím potí u foukání skleněných nádob. Vypadá to, jako by se oknem dívali do samotného pekla. Celá pec je napojena na propanbutanovou bombu, která spolu s improvizovaným vzduchovým dmychadlem zajišťuje v peci oheň.
„U téhle pece už sedím 45 let. Postavil ji tady můj táta. Rodina ale vyrábí sklo už 150 let. Děda, táta, bratr, všichni jsme u skla a já teď učím své dva syny. Kdyby ale tu práci neměli rádi, nemohli by tohle řemeslo dělat,“ soudí.
Mám tu práci rád, vysvětluje Chálid
Nasazení místních řemeslníků je až neskutečné. Chálid má zčernalé tváře, čelo i špičku nosu. Žádné jiné zdravotní újmy ze své práce však nemá. „Je to moje místo, mám tu práci rád,“ tvrdí.
Chálidova sklářská dílna se nachází na neuvěřitelném místě. A z téhle chatrče míří nádherné sklo až do butiků v Německu, Nizozemsku nebo Francii.
„Jako surovinu používám jakékoliv použité sklo. Hodí se mi staré lahve od piva, klidně i lahve od whisky. Z čirého skla dělám čiré. A když chci tyrkysové zabarvení, přidám oxid měďnatý, když tmavě modré, dám oxid kobaltnatý. Na zelené sklo mi stačí lahve od piva, z těch vyfoukám krásné zelené věci,“ popisuje.
Všechno vzniká v hlavě
„Káhirští popeláři odpad ručně třídí a já od nich kupuju staré sklenice a lahve. Je to dokonalá recyklace,“ tvrdí. Na dvorku před dílnou jsou vidět pytle a krabice plné zaprášených sklenic od piva, vína nebo limonád.
Sklářů, jako je Chálid, bychom ve Městě mrtvých našli víc. Ve své práci jsou mistry, obchodu ale moc nerozumí. A o životě o pár ulic dál toho také moc nevědí. „Design vytváříme při práci. Tyhle sklenice, vázy, konvice vznikají v mé hlavě, když foukám u pece do skla. Žádné kreslení na papír,“ přibližuje. Ahmad mi ukazuje výrobky v malém skladu, který je od dílny přes dvorek.
„Naše sklo není křehčí než strojové sklo z továrny,“ přesvědčuje mě Ahmad o kvalitách dlouholeté rodinné produkce. Zatím jezdí obchodníci za nimi, Ahmadova generace ale možná už se sklenicemi vyrazí i do světa.
