Elektronika je anděl strážný, ne Bůh
Zákony fyziky jsou neúprosné. Leckdy opuštěný strom přitahuje naše auto stejně jako země Newtonovo jablko, ale někdy stačí, aby do hry vstoupily další síly, směr dráhy našeho auta se změní a k nárazu nedojde. Člověk je ovšem tvor omylný a nerozhodný, proto nám dnes na pomoc přichází elektronika.
Nástup elektronických pomocníků byl nenápadný. Když v roce 1978 Mercedes jako první začal sériově svá auta vybavovat systémem ABS, tedy antiblokovacím systémem brzd, nikdo netušil, kam až to povede. Právě na něm jsou totiž ve své podstatě jako nadstavby postaveny další moderní bezpečnostní systémy, například systém jízdní stability.
„Systém ESP byl původně označován zkratkou FDR (Fahrdynamik Regelung) a prvně byl představen v březnu roku 1994 v severním Švédsku na zamrzlém jezeru Hornavan,“ říká Jan Kuhn z automobilky Mercedes-Benz Česká republika.
Auto vybaveno takovým systémem bez našeho vědomí neustále vyhodnocuje rychlost, sešlápnutí pedálů, úhel natočení volantu i kol a další údaje. Když systém zjistí, že tyto údaje neladí, a vypočítá, že auto jede, kam nechceme, bleskově zasáhne. Přibrzdí tu jedno, tu druhé kolo, popřípadě omezí kroutící moment motoru, aby auto zamířilo žádaným směrem. To vše v rychlosti, které smrtelník nedokáže svými reakcemi dosáhnout, ani kdyby byl pilotem vyškoleným v Top Gunu.
Dnes už existuje několikátá generace těchto systémů a auto už situace nejen řeší, ale předem se na ně připravuje. Například udržuje stálý tlak v brzdovém systému, čímž zkracuje reakční dobu brzd. Umí toho však mnohem víc. „Když začne pršet, dešťový senzor zpozoruje, že množství vody je na kritické hranici a začne lehce přitlačovat brzdové destičky ke kotoučům. Tím předchází vzniku vodního filmu a zároveň brzdy ohřívá, aby byly v případě nutnosti okamžitě použitelné,“ popisuje Milan Ernest z firmy Bosch.
Také ve chvíli, kdy prudce sundáme nohu z plynu, systém přiblíží destičky k brzdovým kotoučům, čímž opět zkrátí reakční dobu brzd. Drtivá většina řidičů však neumí brzdit ve chvíli, kdy je to opravdu potřeba. Proto vznikly zase pro změnu brzdové asistenty.
„Řidič třeba problém vidí a šlápne na brzdu, ale až s rostoucím nebezpečím – když si člověk uvědomí, že to vlastně asi neubrzdí, teprve na brzdový pedál šlápne vší silou. Brzdový asistent právě tuto prodlevu eliminuje,“ popisuje Stanislav Procházka ze zdokonalovacího centra řidičů při Polygonu Most.
Problém je v tom, že tyto systémy zpravidla neznáme a jejich zásahu se kolikrát sami lekneme. Navíc do nich leckdy vkládáme větší důvěru, než si zaslouží. To platí i v případech nejrůznějších asistentů, které nám například hlídají mrtvý úhel nebo bezpečnou vzdálenost od vozidel jedoucích před námi. Takže pamatujte, asistent je sice dobrý pomocník a anděl strážný, ale ne všemocný Bůh.
