Jak z nás bazaristé tahají peníze? Podvodem
Koupě z druhé ruky má vždy řadu úskalí. Často totiž kupujeme zajíce v pytli a pak se nestačíme divit, jak nás šikovný prodávající nachytal. Čím dražší věc je, tím víc se prodávající snaží a tím víc můžeme prodělat. V případě ojetého auta jsou to často stotisícové částky, a když nám někdo nabídne slevu pět nebo deset procent, víme, že ušetříme v řádech desetitisíců. Daleko pravděpodobněji však auto o takovou částku přeplatíme a nutno říct, že naprosto zbytečně.
Existuje řada způsobů, jak z nás vytáhnout nějakou korunu navíc, ale můžeme je rozdělit do několika základních typů podvodu. V poslední době je stále „oblíbenější“ omlazování vozidel.
„Zákazník nevidí skutečný rok výroby, ale pouze datum první registrace. Tyto údaje se však od sebe mohou lišit o rok nebo o dva, takže si vlastně kupuje starší auto, než myslí,“ varuje Petra Štumpfová ze společnosti Cebia, která je největším odborníkem v Evropě na prověřování vozidel.
Právě omlazování je současným hitem. Každé páté prověřované vozidlo má upravený rok výroby, a to o jeden až dva roky. „Pokud je to pár měsíců, škoda není tak výrazná. Zjistili jsme, že nejčastěji se tento jev týká vozu Škoda Octavia z roku 2006, kde už však může škoda činit 30 tisíc korun,“ říká Štumpfová.
Zavádějící je v dokladech kolonka „rok výroby“. Do ní si totiž leckdo napíše cokoliv. Každé auto má však tři data, o které bychom se měli zajímat – ojeté a dovezené ze zahraničí dokonce čtyři.
„První je datum výroby, což je skutečné datum, kdy vozidlo sjelo z výrobní linky. Dále je uvedeno datum prodeje, datum první registrace v zahraničí a datum první registrace v České republice.“
Od výroby k první registraci mohou uplynout roky
Není tak problém, aby třeba auto z Japonska bylo vyrobeno na sklonku jednoho roku, po delší dopravě nějakou dobu putovalo na prodejnu, a než je poprvé registrováno, uplyne další rok. Pak se může jednoduše stát, že datum první registrace, které se uvádí nejčastěji, se bude lišit klidně až o tři roky od roku výroby. Ovšem ten nám auto umí prozradit samo. Bohužel, většina lidí si myslí, že stačí kontrola VIN čísla na motoru nebo na štítku za sklem. Poučený laik toho však může prověřit přece jen trochu víc.
„Na každém okně je homologační značka, ze které lze poměrně snadno vyčíst, kdy byla vyrobena. Také na všech plastových dílech v motorovém prostoru lze najít datum výroby a díky tomu zjistit, zdali vůz nebyl omlazen,“ radí Martin Pajer ze společnosti Cebia.
Současně můžeme odhalit, zda vozidlo nebylo kradené nebo opravené po totální havárii. To je totiž další riziko nákupu ojetiny. „Může to být vozidlo, které má jiné identifikační znaky, než uvádí prodejce, a budoucí majitel potom riskuje zabavení vozidla u nás i v zahraničí,“ vysvětluje Štumpfová.
S tím souvisí i nedostatečné prověření původu vozidla. „Tady zase majitel riskuje, že nakoupí vozidlo, které bylo v zahraničí zlikvidováno jako totální škoda, ale dále se dostalo do prodeje, nebo je například v zahraničí stále přihlášeno. V tomto případě opět hrozí zabavení vozu policií,“ popisuje Štumpfová.
A pak je tady nedostatečné prověření technického stavu vozidla. „Motorista na tom nejvíc tratí finančně, protože musí počítat se zvýšenými náklady na opravu vozidla, pokud přesně neví, v jakém stavu si ho kupoval,“ uzavírá Štumpfová.
Při koupi ojetiny tedy platí dvojnásob: důvěřuj, ale prověřuj. Zrádné je, že se často do vyhlédnutého auta bezhlavě zamilujeme, stejně jako do krásné ženy, a jsme schopni pro jeho/její získání udělat a přehlédnout cokoliv. A to se jen málokdy vyplácí, zvláště u ojetin…
