I s navigací sledujte směrové tabule

Asi kombinace všech tří variant. Vítězství směrových tabulí, tedy dopravních značek, je trochu nečekané, ale zřejmě je to tím, že naše silnice jsou značeny poměrně dobře.

"Myslím si, že ano."
"U nás se ve srovnání s jinými zeměmi dá jezdit podle značek."

Směrové cedule jsou z hlediska zákona dopravní značkou, takže o jejich instalaci rozhoduje správce komunikace, tedy ministerstvo dopravy v případě dálnic a rychlostních komunikací, krajský úřad u silnic 1. třídy a o dvojky, trojky a účelové komunikace se starají obce s rozšířenou působností. Klíč pro instalaci směrových cedulí je v podstatě stejný na všech silnicích.

"Na cedulích se objeví nejvzdálenější cílové město, dále nejbližší větší město a potom nejbližší exit, který se jmenuje podle názvu obce, v jejíž blízkosti se sjezd nachází," uvádí Karel Hanzelka z ministerstva dopravy.

Otázkou však je, zda je těchto cedulí u silnic dostatek. Ve městech logicky nebývají na všech křižovatkách, to bychom je mnohdy nestačili ani přečíst. Existuje nějaké pravidlo, jak často se mají směrové tabule objevovat?

"Přesný návod je v technickým podmínkách pro dopravní značení, ale samozřejmě závisí na úvaze dopravního inženýra, který v dané lokalitě dopravní značení stanovuje. Vyjadřuje se k tomu i policie, takže úplně zobecnit to nelze," dodává Karel Hanzelka z ministerstva dopravy.

Pokud máme odbočit, pak by tam směrová cedule měla být vždy, jestliže pokračujeme rovně, pak tam označení směru být nemusí, ale v tomto případě velmi často můžeme za křižovatkou vidět malou cedulku u krajnice s číslem komunikace, která nám potvrdí, že jedeme správně. Ale abychom to číslo znali, musíme mít papírovou mapu. Autoatlas by měl být samozřejmou výbavou našich aut a protože silnice se stále staví - alespoň zatím - pak bychom jej čas od času měli vyměnit za aktuální vydání.

"Myslím si, že cena není úplně rozhodující. Větší váhu má podle mě lepší orientace v mapě, protože každý vnímáme jinak a každý máme jinou představu o mapě. Emotivní stránka věci opravdu není na škodu," doporučuje na základě svých dlouholetých zkušeností majitelka jedné pražské prodejny map Renáta Slavíková.

Papírové mapy, tedy zatím, jak se zdá, nebyly vytlačeny navigacemi. Možná i proto, že každý z nás už slyšel nějakou historku, jak navigace navedla lidi do polí anebo na dvůr nějaké fabriky. Ale možná to není tak úplně problém navigačního přístroje.

"Každý uživatel si musí zvyknout, jakým jazykem navigace mluví. Ona vnímá, jak má silniční síť zakreslenu, a má nějak nastaveno, jak má mluvit. Navigace má například pocit, že máme odbočit ve chvíli, kdy bychom podle nás měli jet spíš rovně. Ona však může mít dané místo naznačeno jako mírnou odbočku. Navigace je vlastně mapa, kterou vidíme, ale stejně musíme sledovat dopravní značení vlastníma očima a reagovat na aktuální situaci na silnici," přibližuje "myšlení" navigačního přístroje Jan Rosenauer z technické podpory Zelené vlny, která navigace využívá pro přenos dopravních informací.

I z těchto důvodů je nutné mít aktualizované mapové podklady. Ty je ovšem třeba zakoupit.