Jsem doktor na odvykačce

Medicíně zasvětil celý svůj život. Vždycky chtěl být internistou, ale osud ho zavedl na obvod. Učí na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Zakládal Ordinaci praktického lékaře pro bezdomovce při olomoucké Charitě. Příští rok mu bude osmdesát. Cítí, že je potřeba zmírnit tempo, dává si proto menší pracovní dávky. Olomoučan MUDr. Libor Kvapil.

Stále ale hraje ping pong, cestuje po světě, jezdí na kole. „Na Pohořany bych už asi nevyjel, ale do čtyřiceti kilometrů lehčím terénem ještě dávám,“ říká s úsměvem.

V roce 1945 vstoupil do skauta, přestože ho dvakrát zrušili, zůstal jeho zásadám věrný dodnes, kdy je členem čestného Svojsíkova oddílu. Působí také jako instruktor Lesní školy v Jeseníkách.Skauting je způsob života, stejně jako medicína – i tam platí, že člověk „má být prospěšný a pomáhat jiným“.

MUDr. Libor Kvapil začínal na interně v Šumperku, táhlo ho to ale domů do Olomouce. Přestoupil do nemocnice ve Šternberku. Třítýdenní záskok na obvodu změnil tenkrát jeho život. Do nemocnice se už nevrátil, vystřídal několik ordinací praktického lékaře. Působil třeba v Dubu nad Moravou nebo na Svatém Kopečku.

„Ordinace pro bezdomovce vypadala v začátcích jednoduše – byla to prázdná místnost, bez čekárny, kterou jsme postupně zařizovali. Získávali jsme si důvěru klientů i dalších zdravotnických zařízení. Olomoucká Charita byla první v republice, kdo podobnou ordinaci s pevně danou ordinační dobou otevíral,“ vzpomíná na začátky v roce 2007.

Chtěl by v dnešní době znovu začínat? „Nejsem si jistý, že bych udělal přijímačky, medicína je úplně někde jinde, než v šedesátých letech. Ale kdybych si měl znovu vybrat, byl bych zase praktickým lékařem,“ odpovídá jednoznačně.

autor: voj
Spustit audio