Také máte problém trefit v restauraci na WC?
Co mají společného veřejné záchodky s restauracemi? Věřte, že mnoho, připomíná Pavel Maurer, který bývá v některých podnicích trochu ztracen. Přečtěte si proč.
Vy, kteří občas posloucháte mé glosy, už víte, že v rámci hodnocení restaurací je pro mě velmi důležité, jak se cítím na WC. Je to mé oblíbené téma, a tak mi dovolte, abych zavzpomínal na pár podniků.
Nevím jak vy, ale v některých restaurantech se kreativita interiérových architektů rozvinula do takové míry, že často dlouze přešlapuji před dveřmi na WC a nejsem si jistý, kam vstoupit.
Umělecké ztvárnění sexuálních symbolů muže a ženy mě někdy natolik zmátne, že otevřu dveře, za kterými evidentně nemám co pohledávat. A pak se cítím trochu trapně a zmateně.
Naopak velmi vtipné mi třeba přišlo v jisté ostravské restauraci, že nade dveřmi toalet visel poměrně obrovský kovový dlouhý šroub a na druhých k němu dobře pasující matice. Tam jsem neváhal ani vteřinu. Navíc jsem si byl vědom, že se nacházím ve městě uhlí, oceli, tavících pecí a drsných mužů. Matic a šroubů tu mají jistě dost!
V symbolickém označování WC prý některým ženám připadají matoucí oblíbené karty z mariáše. Rozpoznat svrška od dámy by mělo i malé dítě, ne?
Jednou jsem byl v myslivecké hospodě a tam měli na dveřích přilepeny jakési nalakované samorosty. Po delším podrobném ohledání jsem pochopil, že jde o přírodou stvořené a různě propletené orgány obou pohlaví. Věřte, že potkat tyhle samorosty v lese, ve snu by mě ani nenapadlo natlouct je na dveře veřejných záchodků!
Někdy si restaurace libuje v minimalismu, takže na dveřích ženských záchodků je prostě jen malá čárka a na mužích je stejná malá čárka, ovšem s nepatrnými dvěma tečkami po obou stranách. Nemít s sebou brýle, jsem ztracen.
Myslím, že nejlépe tento problém vyřešili Francouzi, kteří mají v tomto ohledu v restauracích naprostou svobodu. Je tam většinou jen jeden záchod pro všechny. Kdo dřív přijde, vyhrál. Volnost, rovnost, bratrství! A navíc se v této zemi docela dobře vaří, co říkáte?
