Cestovatelé, nepodceňujte rizika cizokrajných chorob!
Podzim je ideálním obdobím pro návštěvu exotických zemí. Vysněná cesta do Afriky, jihovýchodní Asie nebo třeba do tropických oblastí Jižní Ameriky však může skončit fiaskem, pokud podceníte zdravotní rizika, která na podobných cestách číhají. Jak se jim vyhnout? Poradí nám docent Rastislav Maďar, odborník na cestovní medicínu.
Před odjezdem na exotickou dovolenou, kde není běžně dostupná lékařská péče, je určitě dobré kontaktovat lékaře se specializací na cestovní medicínu. Cestovateli předepíše jen to, co je nezbytně nutné.
„I u antimalarické profylaxe, nejen u očkování, se snažíme nedávat zbytečně nic jiného než základ. Vysvětlíme člověku, co mu v dané oblasti hrozí, podle toho, jestli je to riziková skupina nebo ne. Necháme každého, aby se sám rozhodl. Samozřejmě jsou i povinné vakcíny.
K očkování musím říct, že je to zodpovědnost nejen vůči vlastní osobě. Člověk může ohrožovat své zdraví, případně i život, ale u těchto nemocí se taky může stát nosičem a nakazit svoje okolí. Nebo se sám nakazí a už dva týdny předtím, než se projeví první příznaky – například u žloutenky typu A nebo břišního tyfu – vylučuje původce nemoci.
První příznaky se pak projeví až po návratu domů a všichni lidé, kteří s ním byli v předchozí době v úzkém kontaktu, musejí do karantény. I kdyby nikoho z nich nenakazil, omezení, která z toho vyplývají jsou velmi nepříjemná. Musejí podstoupit opakovaná vyšetření a u některých profesí hrozí i vyloučení z práce.“
Podle docenta Rastislava Maďara se lékaři u turistů do exotických zemí v poslední době často potýkají s horečkou dengue.
„Proti této nemoci neexistuje očkování. I to dokazuje, že je důležité informovat se v ambulanci cestovní medicíny nebo v očkovacím centru. Ambulance nejen sledují aktuální výskyt epidemií, které mohou záviset například na tom, jestli jsou v dané oblasti třeba intenzívní dešťové srážky. Ideální je, když si cestovatel přinese seznam obsahu své domácí lékárničky a my mu ji doplníme nebo mu předepíšeme léky, které mu v ní chybějí.“
Jak by se měli cestovatelé zachovat, když v exotické zemi onemocní? Nejlepší je kontaktovat telefonicky stejného lékaře, kterého navštívili před odjezdem do zahraničí.
„Poslední alternativa je využít možnost místního zdravotnického zařízení, kde nikoho neznají. Pokud mají k dispozici hotovost, mohou do lepší soukromé nemocnice, kde je péče někdy až na evropském standardu. Ale většinou i přesto, že má člověk pojištění, chtějí zaplatit hotově. Pokud má člověk akutní úraz a nemůže si dovolit vyhledávat místní soukromé zdravotnické zařízení, skončí ve státním a to je někdy skutečně o život.“
Důležitá je také zdravotní prohlídka po návratu z ciziny v odstupu několika týdnů až měsíců.
„Krokem číslo jedna by určitě měla být návštěva praktického lékaře. Ten udělá základní vyšetření, které hradí zdravotní pojišťovna. Toto vyšetření odhalí případný výskyt nějaké abnormality, po jejíž příčině se pak může dál pátrat.“
