Oběti nebyly marné, shodují se Libyjci rok po revoluci
Radost, obavy i nejistoty. Takové jsou pocity lidí rok po vypuknutí libyjské revoluce. Libye se za rok změnila k nepoznání. Zbavila se diktatury, ale ke svobodné společnosti má ještě daleko. Oslavy roku od zahájení revoluce se konají za přísných bezpečnostních opatření.
Od loňského září se v Libyi hodně změnilo. Na ulicích se objevily opravdové dopravní zácpy, provoz začali řídit policisté, začaly fungovat semafory a sekundoměry teď odpočítávají čas do zelené barvy. To dřív nebylo.
Velkým místním problémem před rokem byla čistota města. Nefungovaly městské technické služby ani svoz odpadků. Situace se v této oblasti trochu zlepšila. Lidé se snaží odpadky dávat do pytlů a umisťovat podél cesty, aby je některá ze služeb mohla odvézt.
V Benghází v současné době panuje krásné slunečné počasí. Teploty se pohybují kolem 18 až 20 stupňů – jde o obrovský rozdíl oproti zasněžené Evropě. Od libyjského prodavače ovoce dostávám pomeranč. Za odměnu se s ním musím vyfotit.
Když procházím bengházskými uličkami, usuzuji, že jsem to se svým původním tvrzením o čistotě města přehnal. Nepořádek je tu opravdu neuvěřitelný. Uklízí se očividně pouze u hlavních ulic.
Politické problémy přetrvávají
Libye má zkrátka stále problémy s udržením vnitřního pořádku, a to i toho politického. Zatím se zdá, že na východě země se to jakžtakž daří. Nedochází tam k žádným vážnějším incidentům.
To se nedá říct o odlehlých částech země. Pokud nejde o kmenovou válku, jde přinejmenším o lokální konflikty mezi jednotlivými klany. Libye je obrovská země a je těžké odhadnout, jaké konkrétní příčiny místní konflikty mají.
Z nábřeží zmizely protiletecké zbraně. Uprostřed roste ocelová konstrukce zastřešující část náměstí. Právě tady se konají politické mítinky i páteční bohoslužby a právě zde se konala oslava výročí revoluce 17. února.
Právě v Benghází revoluce před rokem začala. „Průvod lidí se tenkrát vydal z předměstí Benghází do centra. Lidé se začali modlit, ale najednou z kasáren zvláštních jednotek přijeli vojáci a začali střílet. Na ulicích tehdy zemřelo 500 lidí,“ vzpomíná pan Saád, který byl v Benghází od prvního dne revoluce.
V celé libyjské revoluci zahynulo 50 až 60 tisíc lidí. Její výsledky vnímá i pan Saád rozporuplně: „Něco je dobré, a něco ne. Vláda je slabá, lidé nemají peníze ani práci.“
Jak by měl vypadat nový stát, zatím není jasné
Hybatelem povstání byla libyjská mládež, která se rychle zorganizovala pomocí sociálních sítí. Student báňské fakulty al-Fred řečený Fredy dnes místo studia prodává na trhu elektroniku.
„Za Kaddáfího neviděli mladí lidé mého věku žádnou velkou perspektivu. Odtrhli nás od světa tím, že nás záměrně neučili anglicky, pouze arabsky. Vzdělaný a informovaný člověk by se totiž rychle stal Kaddáfího nepřítelem. To se teď změní,“ říká Fredy. Čeká, že se vrátí do školy. Za rok a půl prý bude důlním inženýrem.
Pokračuji po cestě bengházskými ulicemi. Neustále potkávám staré známé z minulého roku. Většinou poznávají dříve oni mě než já je. Jako například pan Muhammad. Vzpomíná si, že minule jsme spolu mluvili o tenisu.
Kromě toho dnes stále něco dostávám. Před chvilkou to byly sušenky a džus od místní kuchařky, nyní je to libyjská vlajka od skupinky mladíků. Tvrdí, že je na ní krev 60 tisíc lidí.
Libyjci se vesměs shodují v tom, že tyto oběti nebyly marné. Jak má vypadat jejich nový stát, tím už si tak jisti nejsou.
Jaká byla atmosféra libyjských oslav? A stále se v Benghází tolik střílí do vzduchu? Také na to se Vladimír Kroc zeptal reportéra Martina Dorazína, který se oslav prvního výročí libyjské vzpoury proti Kaddáfího režimu zúčastnil přímo v centru dění.
Zvětšit mapu: v Benghází před rokem začala vzpoura proti Kaddáfího režimu
