Belgičtí vězni nenosí náramky pro parádu
Černý náramek s čidlem na noze a přesný časový rozvrh, kdy smí odsouzený opustit hlídaný prostor. To patří k elektronickému systému kontroly výkonu trestu domácího vězení. U nás by se měl tento elektronický dohled spustit příští rok. Už více než deset let dostávají elektronické náramky vězni v Belgii. Ředitelé věznic navrhují přechod do domácího vězení těm s tresty do tří let. Snaží se tak snížit přeplněnost věznic. Elektronické náramky nosí také vězni, kteří si doma odpykávají poslední část trestu před propuštěním.
Celý den kontrolují operátoři řídícího centra elektronického dohledu pohyb odsouzených, kteří nosí na nohou pásky s čidlem. Na obrazovkách hned vidí, jestli se některý z tisícovky trestanců dostal mimo oblast hlídanou přístrojem umístěným u něj doma nebo jestli se pokusil manipulovat s kontrolním zařízením. Když se jméno odsouzeného rozbliká, okamžitě volají a žádají vysvětlení.
Elektronický náramek nosí na noze už tři měsíce také 41letý Dimitri García z města Marche-en-Famenne vzdáleném asi 100 kilometrů východně od Bruselu. „Všichni vědí, že nosím ten náramek. I v práci, tedy v kurzu, kde se připravuji na povolání svářeče,“ říká.
Na ulici se neliší od jiných lidí. Náramek pod jeho džínsy není vidět. Ani se ale prý nesnaží tajit, že je vězněm s elektronickým dohledem. „Ne, hlavně to ne. Moji kamarádi mne znají a vědí, co jsem udělal. Myslím, že je to hlavně problém pro ostatní lidi. Ty to znepokojuje. Je to součást mne, mého života. Nemám co skrývat,“ doplňuje Dimitri.
„Často se stává, že se lidé ptají, co to mám na noze. Odpovím, že je to elektronický náramek. Bývají z toho v rozpacích, ale pak už se na víc neptají. Zvědavější jsou děti, ale těm je to jednodušší vysvětlit,“ tvrdí Dimitri, který si odpykává trest čtyř let a devíti měsíců. Za co, to jsem se nesměl dozvědět. Tři roky strávil v žaláři, zbytek trestu bude v domácím vězení s elektronickým dohledem.
Svůj denní režim si musí vždy na měsíc dopředu dohodnout se svou probační úřednicí. Tou je Geraldine Martinová. „Ke sportovním aktivitám nebo nákupům a dalším soukromým činnostem musí odsouzený využít svých přidělených volných hodin. Od pondělí do pátku má k dispozici pět hodin, které může mezi 6. a 22. hodinou strávit mimo domov. O víkendu má volna o něco víc,“ přibližuje probační pracovnice.
Co se stane, když časový rozvrh nedodrží? „Po třech zpožděních v jednom měsíci se odsouzenému zkrátí počet volných hodin. Soud, který sleduje výkon trestu nebo ředitel věznice mu pošlou dopis s oznámením, že má méně vycházek. Když odsouzený v porušování režimu domácího vězení pokračuje, nezbývá než ho přemístit zase do vězeňské cely,“ upřesňuje Geraldine Martinová. Měla už i případ, že odsouzený o návrat do vězení sám požádal, protože se nedokázal podřídit systému elektronického dohledu.
Domácí vězení navrhují ředitelé věznic automaticky odsouzeným s trestem do tři let. Brání se tak přeplněnosti nápravných zařízení. Soud ukládá elektronický dohled některým vězňům na zbytek trestu před propuštěním. To je i případ Dimitriho Garcíi.
S elektronickým monitoringem vězňů se v Belgii začalo v roce 1996. Letos má náramky na nohou nosit asi 1500 odsouzených. „Myslíme si, že když si pachatel odpykává trest mimo věznici, je to lepší pro jeho další začlenění do společnosti. Probační úředník s ním může snáz pracovat. Nemůžete někoho izolovat od společnosti a pak ho do ní najednou vrátit,“ říká zástupce ředitele Národního centra elektronického monitoringu ministerstva spravedlnosti Pedro Ferreira Marum.
Cena jednoho dne sledování odsouzeného je v porovnání s náklady na jeho pobyt ve vězení asi třetinová. „40 až 45 eur denně (asi 1000 až 1125 Kč), to je mnohem méně, než co stojí den ve vězení. Jsou to náklady, ale je třeba to brát také jako investici do člověka,“ doplňuje Pedro Ferreira Marum.
I vězeň Dimitri García je rád, že si může půldruhého roku odpykat mimo zdi věznice.„Je určitě lepší nosit elektronický náramek. Rozdíl je v tom, že ve vězení se udržuje násilí. Je těžké se mu vyhnout, když jste v tom prostředí. Přechod do normálního života je těžší. Musím se vrátit mezi lidi, kteří se chovají normálně. Určitě je lepší být venku než tam,“ tvrdí.
Nakonec jsme s Dimitrim Garcíou zabrousili do jeho rodné španělštiny. „Ve vězení jsem měl vždy pocit, že mne někdo špehuje, poslouchá a dívá se na mne. S tímto přístrojem ne. Cítím se svobodnější. Už se mi nezdá, že mne ostatní sledují,“ dodal.
Jaké pocity jsem z toho měl já? Vyzkoušel jsem elektronický náramek jen na 24 hodin. Uslyšíte o tom v Zápisníku zahraničních zpravodajů.
