Zprávy → Svět14. října  2016 v 06:00  

Jsme už otupělí přívalem děsivých zpráv? Aleppo je paralela k Čečensku, píše Guardian

Děti procházejí zničenou čtvrtí syrského Aleppa - Foto:  Jordi Bernabeu Farrús, flickr.com   ,  CC BY 2.0

Děti procházejí zničenou čtvrtí syrského AleppaFoto:  Jordi Bernabeu Farrús, flickr.com , CC BY 2.0

Kde jsou demonstrace v západních metropolích, odsuzující nemilosrdné útoky na Aleppo? Na tři sta tisíc lidí je vystaveno kobercovým náletům s použitím speciálních náloží určených na ničení bunkrů a tříštivých bomb. Že by bylo tak strašné počasí a lidem se nechce jít protestovat na náměstích či před ruským velvyslanectvím? Anebo je to všem jedno a nikdo už nevěří, že protesty něčeho dosáhnou? Na tyto otázky se ptá v textu pro britský list Guardian jeho zahraničněpolitická komentátorka Natalie Nougayrèdeová.

Možná jsme už příliš otupělí neustálým přívalem děsivých zpráv, jako je ta o stovce dětí, které minulý týden zahynuly při náletech na Aleppo. Anebo se nám Sýrie jeví jako příliš komplikovaný problém? Ale co je složitého na tvrzení, že civilní obyvatelstvo je třeba chránit? Co je nepochopitelného na odsouzení těch, kdo ničivými bombami mění v ruiny celé městské čtvrti a nemocnice? 

Anebo je to tím, že se necháváme unášet proudem „post-faktické“ politiky, a že jsme v důsledku ruské a syrské propagandy začali pochybovat o tom, že Moskva a Damašek porušují mezinárodní právo? Uvěřili jsme, že kobercové nálety je možné považovat za protiteroristická opatření? Dospěli jsme k názoru, že nejlepší bude dobýt Aleppo co nejdříve? Tuhle logiku, jak čteme v komentáři Guardianu, nejlépe vystihuje citát z Tacita: „A když už po nich nezůstane nic než poušť, říkají tomu mír.“ 

Groznyj v Čečensku má podobný příběh jako Aleppo - Foto: Jan Šibík

Groznyj v Čečensku má podobný příběh jako AleppoFoto: Jan Šibík

Jasné spojitosti 

Pokud chceme pochopit, co se v Aleppu skutečně odehrává, měli bychom se vrátit do čečenského Grozného v zimě na přelomu tisíciletí. Právě ze zkušeností z této operace čerpají ruští vojáci při letecké ofenzivě v oblasti východního Aleppa, píše komentátorka Nougayrèdeová. 

Strategie, jakou tehdy Moskva použila na vypuzení zhruba sedmi tisícovek povstalců z Grozného, kdysi města se čtvrtmilionem obyvatel, spočívala v tom, že je rozbila napadrť. Videa a fotografie z čečenské metropole z roku 2000 jsou dostupné na internetu – stačí se podívat. Šlo o absolutně likvidační válku, která se ani vzdáleně nepodobá jakékoli západní intervenci. 

Cílem kobercových náletů na Groznyj bylo město vylidnit, ať už vyvražděním obyvatelstva, nebo jeho vyhnáním. Ruská armáda v určité chvíli přislíbila vytvoření „bezpečnostních koridorů“. Byla to ale jen prázdná slova. Anebo přímo past. Vládní vojáci nemilosrdně útočili na celé rodiny, které se pokusily o útěk, píše Guardian. 

Srovnáno se zemí 

Asadův režim také sliboval, že podobné koridory vyhlásí i v Aleppu. A hrozivě dodal, že každého, kdo ve městě zůstane a neodevzdá zbraně, čeká „nevyhnutelný osud“. Když tehdy ruští vojáci Groznyj obklíčili a téměř srovnali se zemí, zůstalo tam uvězněno na 50 tisíc lidí, zmrzlých a hladových, krčících se ve sklepích a tunelech. 

Čtěte také: Ruské nálety na Aleppo jsou válečný zločin. Vyšetřeme je v Haagu, vyzývá francouzský ministr

Do ulic poté vjely ruské jednotky. A dopouštěly se válečných zločinů. Lidi, co přežili, zabíjeli vojáci výstřelem do týlu a ženy znásilňovali. Tyto úděsné „čisticí operace“, za sebou zanechaly totální spoušť. Hlavně ve čtvrti Novyje Aldy, kde jsem stopy těchto zločinů viděla na vlastní oči,“ vzpomíná komentátorka Nougayrèdeová. Jak dodává, mnohé z těchto hrůz zdokumentovali odvážní obhájci lidských práv. Jako Čečenka Natalja Estěmirovová, zavražděná v roce 2009, anebo ruská novinářka Anna Politkovská, kterou zabili o dva roky dříve. 

Lídr labouristů Jeremy Corbyn při projevu o britském členství v EU - Foto:  Reuters

Lídr labouristů Jeremy Corbyn při projevu o britském členství v EUFoto:  Reuters

Corbyn už protestoval 

Rusko a Asad chtějí dobýt Aleppo metodami, jaké už známe z Grozného. Na Západě často slyšíme, že situace v Sýrii se nedá vyřešit vojenskými prostředky. Ale to, co v tuto chvíli sleduje Moskva a režim v Damašku, je „vojenské řešení”. A masakry civilního obyvatelstva, mají vytvořit vakuum, jež potom nazvou „pacifikací“. 

Podle Nougayrèdeové demonstrace v západních metropolích nemohou tyrany zastavit. Ale kdyby šlo o organizované protesty, možná bychom se v budoucnu nemuseli tak stydět. Když v roce 2000 v Londýně protestovala skupina lidí proti „ruským zločinům v Čečensku“, byl mezi nimi i dnešní šéf britských labouristů Jeremy Corbyn. On a mnozí jiní by dnes mohli udělat totéž pro syrské civilisty. 

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Autor:   ČRo Plus

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace