Nikola Lenivec je světem tajemné architektury
Léto je sezónou festivalů, koncertů pod širým nebem a mnoha dalších - více či méně - kulturních akcí. Co si však mají počít ti, kteří masové akce zrovna dvakrát nemusejí a navíc dávají přednost druhům umění, pro které je cesta ven do přírody podstatně složitější? Právě tuhle otázku si před pár lety položilo několik předních ruských umělců. A přišli i s odpovědí: v jejich unikátní galerii - jediné svého druhu v Rusku - se můžete kochat uměním pod širým nebem, užívat krás přírody a dokonce se u uměleckých prožitků nechat třeba pokousat i komáry. A jakkoli vás to poslední možná nemusí zrovna lákat, v obci s poetickým názvem Nikola Lenivec jsem se přesvědčila, že nadšení diváků nezná mezí.
Okolí vesničky Nikola Lenivec by se s trochou nadsázky dalo označit skoro za pohádkové místo. Přede mnou koncertuje pětice mladých lidí na nástroj, který vypadá tak trochu jako lesní xylofon - celý je z větví a kůlů. Po zelených lukách Kalužské oblasti plují dřevěné plachetnice, v lese člověk narazí každou chvíli na překvapení tu v podobě houpaček z větví, tu fotbalového hřiště plného stromů, které si ze zapálených hráčů dobromyslně utahuje, nebo třeba srubu na kuří nožce, z něhož je rozhled po celém kraji.
Jak mi vysvětluje architekt Alexandr Konstantinov a jak ostatně napovídá i sám název festivalu Archstojanie, tedy ve velmi volném překladu něco jako stání nebo parkoviště pro architekturu, všechno před pár lety začalo jako akce věnovaná právě stavitelství. Název zůstal, exponátů však přibylo a dnes jsou mezi nimi i klasické umělecké instalace. Ta, která vyrostla pod rukama špičkového moskevského architekta Alexandra, je ovšem ryze funkční.
„Náš objekt jsme nazvali Vzdálená kancelář. Vznikl na zakázku jedné firmy, která dodává kancelářský nábytek. Samozřejmě to není skutečná kancelář, je to především architektonický a umělecký objekt, ale v podstatě tak testujeme různé velmi konkrétní nápady. Domek stojí z poloviny v lese a z poloviny na mezi, abyste měli kontakt s přírodou. Jsou v něm čtyři pracovní místa, která během dne můžete střídat - tu se dívat na stromy, tu do otevřeného prostoru. Součástí každého je kromě stolu a židle i lůžko, na kterém můžete o svých nápadech pohodlně přemýšlet,“ směje se Alexandr.
Jeho lesní kancelář je samozřejmě napojena i na internet prostřednictvím wi-fi. Navíc využívá přirozeného proudění vzduchu, takže v ní je příjemně i v současných 35stupňových vedrech, která sužují Moskvu i okolí. Rozhlížím se po lehátkách plně obsazených dumajícími mladými Rusy a napadá mě, že zjevně nejsem jediná, kdo okamžitě zatoužil vyměnit smog velkoměsta za prostou konstrukci ze dřeva a plastu.
O pár set metrů dál narážím na skupinku lidí živě diskutujících nad dílem s názvem Opravna země. Příkop sešitý tlustým bílým lanem vábí do svých útrob děti i dospělé. Jeden ze dvojice autorů, umělec Ivan Kolesnikov, mi prozrazuje, že se festivalu účastní poprvé. Rozhodnutí si nemůže vynachválit.
„Výstava pod širým nebem je možnost, jak oslovit i lidi, kteří se jinak k současnému umění tak často nedostanou. Přichází sem spousta místních z Kalužské oblasti s rodinami a dětmi a je vidět, že se zamýšlejí nad věcmi, na které v běžném životě není čas,“ soudí Ivan Kolesnikov a návštěvníci s ním zjevně souhlasí.
„Na samotném festivalu jsem poprvé, ale jinak jsme se tu byli už několikrát podívat na exponáty, které tu zůstávají natrvalo,“ říká mi Valerij Krylov, který bydlí v nedalekém Obninsku a je podle svých slov nadšen publikem i možností promluvit s umělci.
„Je to neobyčejná podívaná. Všechny objekty podle mne velmi harmonicky ladí s prostředím, do kterého jsou zasazené, jsou součástí přírody a neškodí jí, což se o lidské činnosti obecně nedá říct moc často. Je důležité si uvědomit, že to může být i naopak,“ uzavírá Valerij Krylov a vydává se vstříc dalšímu lesnímu překvapení.
